Pondělí 31. března 2008 (den 45)

V pondělí bývají holky dlouho ve škole/školce - obě totiž mají odpoledne keramiku, na kterou chodí moc rády. Tuhle kačenku si dneska přinesla ze školy Verunka.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Neděle 30. března 2008 (den 44)

Tak aby holkám nebylo líto, že Hynek byl včera na blogu a ony ne... takhle se (všechny děti) vrhají na Zbyňka, sotva se objeví doma, zavěšují se na všechny jeho končetiny a už to začíná: "Zvedni levou ruku," volá jedno dítě. "Zvedni nozičťu," dožaduje se další. "Pravou ruku! Zvedni pravou ruku!" rozkazuje třetí... vždycky mě přitom napadá, že Zbyňkovi pořád ještě přebývá jedna končetina, takže to čtvrté dítě se nám sice nevejde do auta... ale na Zbyňka by se zavěsilo... tak třeba by nebylo úplně nereálné na něj pomýšlet... Hynek na obrázku chybí, protože Hynek byl nemocný a neschopný blbnutí...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Sobota 29. března 2008 (den 43)

Ráno jsme si vyzvedli Hynka u jedné babičky (a dědy), abychom ho i s holčinami mohli převést ke druhé babičce (a dědovi)... a odpoledne už mi máma volala, že má horečky, takže jsme si ho zase převáželi domů. Fotka je z rána, to vypadal ještě dobře.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Pátek 28. března 2008 (den 42)

Verunka se má za domácí úkol naučit tuhle roztomilou básničku:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Čtvrtek 27. března 2008 (den 41)

Z toho věčného čučení do monitoru a probírání se papíry za účelem najít veškeré chyby v zaúčtování dokladů mě poslední dobou docela bolí oči. Dřepnout si na bobek a koukat do sedmikrásek mým očím krásně pomáhá se zklidnit :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 26. března 2008 (den 40)

Hynka si k sobě vzali Zbyňkovi rodiče, takže mám "volná" dopoledne. Už mi z těch papírů hrabe... a nejenom mně ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 25.března 2008 (den 39)

Dnešní fotka je jenom tak honem rychle cvaknutá přes sklo okna, ze kterého jsem náhodou vyhlédla od účtování. Přesně toho psa si chci vyfotit už nějaký ten rok, ale zatím jsem ho nikdy nepotkala ve chvíli, kdy jsem měla u sebe foťák a zároveň zrovna měla možnost fotit (ono třeba z autobusu nemám moc šancí rychle vytáhnout foťák a přes lidi fotit, že). Nikdy mě nenapadlo, že i psi mají své ortopedické pomůcky a už vůbec bych nevěřila, jak přirozeně se s nimi dokáží pohybovat.

S Lady jsem byla u MUDry na pětileté prohlídce. Dělala naprosto stejné úkoly, jako před víc jak dvěma lety Verča... a nevěděla si rady s naprosto stejnými úkoly :o/ Takže opět se sestřička nedočkala žádné básničky nebo písničky (MMCH Lady je po mně a věčně si sama pro sebe něco prozpěvuje... akorát v ordinaci se tváří, že vlastně vůbec žádnou nezná) a opět Lady nedokázala říct, co vidí na černobílém obrázku (nikoli na obrázku ve škále šedi, ale opravdu jenom černém a bílém) s jakýmisi kočkami za mřížemi. Posledně jsem ty příšerné staré obrázky nekomentovala, ale tentokrát jsem se neudržela a vysvětlila sestřičce, že Lady zoologickou zahradu poznat nemůže, protože (alespoň v pražské) ZOO už dneska žádné mříže nejsou. Sestra se tomu podivila, nicméně slíbila probrat s lékařkou, zda by nebylo vhodné obrázky aktualizovat. No, za necelé tři roky půjde na pětiletou prohlídku Hynek, tak jsem na tu aktualizaci zvědavá...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 24. března 2008 (den 38)

Velikonoční nástěnka u mých rodičů ve vchodě paneláku. Ty perníčky voní, až se mi sbíhají sliny a mám chuť nástěnku očesat ;o) MMCH stejně voňavá byla i vánoční nástěnka...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Neděle 23. března 2008 (den 37)

Se Zbyňkem jsme využili bezdětného večera a šli se projít. Vrazila jsem mu do rukou staviv, abych během procházky mohla jenom tak zkusmo cvaknout několik obrázků. Výsledek mě nijak neoslnil, Photoshop se opět musel snažit :o/ ale co už, noční procházka se mi moc líbila. A to i přesto, že mi byla zima, zima, ZIMA... což ostatně můžete vidět na prvním snímku, kdy jsem zkoušela fotit jenom tak z ruky ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Sobota 22. března 2008 (den 36)

V zájmu klidné práce jsme děti opět dopravili k babičce a dědovi (budiž jim velký dík za pomoc), takže jsem dneska mohla celý den v naprosté pohodě... spát :o) Důkladně odpočinutá se na práci chystám zítra. Na dnešním snímku je tramvaj - ne snad, že bych s ní někam jela, ale připomíná mi jednu příhodu, na kterou si při každém setkání s ní vzpomenu a vždycky se mi zvedne nálada :o)

On je Zbyněk vláčkař, doma máme sklopné kolejiště a spoustu mašinek, na výlet jezdíme zásadně vlakem a tak není divu, že děcka milují nádraží a jsou celí diví po vláčcích. Hynkova láska na první pohled bylo Pendolino.

Jednou takhle s Hynkem stojíme na Karláku a najednou se ze zatáčky vynoří "nová tramvaj". Sotva ji Hynek koutkem oka zahlédnul, okamžitě zkameněl, vytřeštil obě kukadla a zmohl se na pouhé obdivné vydechnutí: "Pendolíno..." Aniž z ní spustil zrak, tak si několik vteřin vše tiše přemýlal v té své hlavince, pak s ní moudře pokýval a s pochopením prohlásil: "Aha. Tak TADY se schovalo..."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Pátek 21. března 2008 (den 35)

Sláva, školáci mají stále ještě velikonoční prázdniny, což je pro vedení planetária ve Stromovce dost dobrým důvodem, aby pořady pro děti dávaly nejenom v nechutně brzkých ranních hodinách (konkrétně od 10:00), ale též v příjemném čase odpoledním, a tak nám nic nebránilo vydat se na hvězdnou pohádku :o)

Tentokrát byla o skřítkovi, který se staral o planetárium, aby v něm správně fungovaly všechny součástky a promítalo to, co promítat má. Měla jsem trochu obavy, jestli pohádka bude Hynka bavit (přeci jenom zatím mu je pouhých 2,5 roku a odhaduji, že tak 95% z příběhu těžko mohl rozumět)... ale mé obavy byly zbytečné. Vydržel celou dobu sedět a koukat a i když se mu nejvíc líbily "míčky" (rozuměj - Merkur, Venuše, Země...) a celou cestu domů byl samé "Olion, Olion" (ano, Orion bojující s býkem vezoucím kuřátka na hřbetě na něm zanechal hluboký dojem), přeci jenom technická stránka příběhu ho také zaujala, byť se mi to při promítání nezdálo. Jen jsme ze schodů sešli do vstupní haly, neomylně se hnal k vitríně s rozebraným planetáriem a ze všech těch žárovek, promítaček, drátů a já nevím jakých dalších pičičmund byl úplně u vytržení.

No a já opět litovala, že s sebou netahám stativ, neb udržet foťák v ruce při nedostatečném osvětlení byl úkol téměř nadlidský a spoustu potenciálních záběrů jsem ani nezkusila, neb mi bylo líto zbytečného opotřebení foťáku :o/ Ale ono je to koneckonců stejně jedno, i kdybych nebyla jenom křehká žena, ale soumar a stativ s sebou nosila, připadala bych si jak padlá na hlavu, kdybych ho tam měla vytahovat a rozkládat...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)




Čtvrtek 20. března 2008 (den 34)

Poslední dny sedím u počítače víc, než je můj obvyklý průměr - doháním kontroly účetnictví, aby bylo možné loňský rok uzavřít a podat daňové přiznání. Už z toho magořím, čísla se mi samy přehazují a schválně přesouvají z jedné kolonky do druhé, občas počítám, počítám, počítám... a když už konečně dojdu k výsledku, tak ani nevím, proč jsem to, probůh, vlastně počítala... Procházky s dětmi zkracuji na minimum, abych byla co nejdřív zpátky u papírování... a děcka mi to vrací tím, že jakožto málo vylítaní jsou pak doma na zabití a já sedím u počítače, v ruce tužku, před sebou papír a kalkulačku a počítám a počítám a z harantů mi jde hlava kolem a cože to vlastně počítám?... Spát chodí asi tak v deset a pod nátlakem, do té doby je práce o nervy... a od té doby už jsem pro změnu zralá zalézt do postele a spát a spát a spát... Dnešek byl obzvlášť krizový, holky už mají prázdniny, takže ani dopoledne nebyly ve škole a školce...
A když už mi to vůbec nemyslí, tak jenom sedím, koukám z okna do nebe, jak se po obloze honí mraky a mráčky, nemyslím vůbec na nic, je mi jedno, jestli se vedle mne děcka vzájemně vraždí nebo si spolu hrají... a je mi fajn...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Středa 19. března 2008 (den 33)

Večeře, jak ji dětem dělá Zbyněk: granko, šlehačka... a někde v tom schovaný lívaneček z ovesných vloček... (no dobře, se zdobením lívanců mu tentokrát pomáhala Lada, no)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Úterý 18. března 2008 (den 32)

Ráno jsem se probudila, uvařila kafe, zasedla k počítači, hodila oko z okna... a naskytl se mi pohled, který miluji. K smrti ráda stojím u okna, nalepená na topení, s hrnkem horké kávy/čaje v rukách a sleduji, jak venku běsní chumelenice. Nenávidím mráz a sníh... ale pozorovat z tepla domova, kterak zima bojuje s jarem o každičký z posledních dnů své vlády, je... no prostě... fascinující...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Pondělí 17. března 2008 (den 31)

Velikonoční a jarní zpěvy u Lady ve školce, kvůli počasí nikoli venku, ale ve třídě. Mumraj víceméně nepředvídatelně se pohybujících dětí na malém prostoru jsem přes hlavy ostatních rodičů a přátel školky fotit nezvládla, ale to pro mne nebylo žádným překvapením. Ostatně, mne nepřekvapilo, ani když mi v nejlepším začal lumík stávkovat :o(

On to totiž dělá prakticky od začátku Projektu - prostě na mne najednou zamrká monitorem a blik... zhasne. Musím ho vypnout, nechat chvilku odpočinou, a pak zase jedeme dál. Už jsem s ním kvůli tomu chtěla do opravny, ale za prvé nemám peníze (a co bych si pak počala, kdybych třeba měla oficiálně sděleno, že už dosloužil a mám si radši koupit nový přístroj) a za druhé čím bych asi tak fotila po dobu, než ho nějaký fotografí doktor prohlédne (když byl ve stejné situaci můj předchozí Coolpix, tak trvalo asi měsíc, než jsem se dozvěděla, že cena opravy by převýšila nový foťák). A za třetí lumíka mám asi tak rok, takže nemá nárok přestat fotit.

Mno, postěžovala jsem si a teď už fotky. Výjimečně vkládám tři - kdo ví, kolik (a jestli vůbec ještě nějaké) fotek lumík ještě cvakne, než odejde nadobro...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)




Neděle 16. března 2008 (den 30)

Když jsme si k rodičům jeli pro děti, tak jsem si chtěla vyfotit Džina. Jako našeho psa. Tedy teď už rodičů. Já totiž nedávno prohrabávala staré fotky (opravdové, papírové ;o) ) a ať jsem hledala, jak jsem hledala, krom vyloženě štěněcích jsem našla už jenom jeden snímek. Asi dva roky starý. Nu, nejvyšší čas pořídit další obrázek ;o)

Původně jsem myslela, že na fotce bude jen a pouze Džin... on mi ale neustále utíkal ze záběru a naopak Lady se mi před objektiv přímo cpala, tak jsem ji zneužila - dostala povelem psa držet. Tak tady oba jsou:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Sobota 15. března 2008 (den 29)

Dnešní den by asi nejlíp charakterizovala fotka postele, protože mi nebylo dobře, bolela mě hlava, dělaly se mi mžitky před očima... a tak jsem využila skutečnosti, že jsou děti u mých rodičů a co to šlo jsem vyspávala. Jenže abych tu postel mohla vyfotit, musela bych zválené povlečení převléknout za vyžehlené, což se mi rozhodně nechtělo... čímž pádem jsem k publikaci na blogu radši vybrala snímek z dnešního "výletu" do Hypernovy. Hlava nehlava, jíst se musí a pustit na velký nákup samotného Zbyňka, tak celý následující týden jíme tyčinky, čipsy, salámy, sušenky, oříšky... a další potraviny, ze kterých člověk sice nic pořádného neuvaří, ale zato jsou táááák dobré...

Já vím, fotka nic moc... ale zkuste si vyfotit chlapa, který před foťákem cíleně uniká :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 14. března 2008 (den 28)

U příspěvku o reklamních letáčcích zazněl dotaz, copaže to moje děti s letáčky dělají, když je tak náruživě sbírají. Nu, coby: pokreslí, rozstříhají, příp. z nich poskládají vlašťovky... a odhodí do koše na papír. Ten dřív býval vynášen do speciální popelnice, ale co máme doma školačku, tak je jeho obsah svazován do balíčků a jednou za čas odvezen do školy v rámci školního sběru starého papíru. Peníze by měly jít na ohňostroj a na školní chovák... jestli jsem to správně postřehla.

Sběr se do školy odváží právě dneska a tato Verči hromádka (za poslední cca 3 měsíce) má krásných 70 kilo :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 13. března 2008 (den 27)

Zejména kvůli kroužkům chodí Verunka do družiny - po vyučování je strčena k družinářkám, s nimi dojde na oběd, ty ji po obědě vyexpedují na kroužek a po návratu z kroužku si ji vyzvedávám já. Postup je následující - zazvoním na družinu, že si jdu pro dítě, a poté jak trubka čekám... a čekám... a čekám... než si milostivá dohraje a uklidí a vůbec usoudí, že tedy jako jo, půjde domů. Občas musím na družinu zazvonit znova s dotazem, zda družinářky nezapomněly vyřídit můj vzkaz, že již jsem zde... Poté Verča projde kolem skleněných dveří u hlavního vchodu do školy, zabuší na sklo a zamává mi. Pokud toto mávání Hynek pro samé hraní na schodech nestihne, je z toho řev. Nikoli Verči, ale Hynka, samozřejmě. Následuje přesun ke vchodu do šaten (a Hynkovo sbírání kaštanů) a teprve poté jsem doopravdy se svým dítětem. Aha, a veřejně přiznávám, že cedulku o zákazu vstupu rodičů do šaten ignoruji, jinak bych se taky Verči nemusela dočkat... je schopná se i v těch šatnách s někým zakecat...

Tentokrát jsem využila toho, že v chodbě čekám sama a odvážila se vytáhnout foťák... když je se mnou horda dalších rodičů, nechávám ho uklizen, neb vytáhnout ho a fotit dítě přes sklo, připadala bych si poněkud... nu, hloupě. Ovšem popravdě - pocitu trapnosti jsem se stejně nevyhnula, protože kde se vzala, tu se vzala, najednou vedle mne stála Verči třídní a já si ji pro samé focení ani nevšimla...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 12. března 2008 (den 26)

Díky Projektu jsem si navykla (skoro) všude s sebou tahat foťák. Ovšem dnes jsem objevila, že asi s sebou budu muset nějak přibalit i stativ, protože občas na foťáku nastavím takové hodnoty, že nemám šanci ho v ruce udržet... a přenastavením na hodnoty s kratším časem zas nejsem s výsledkem spokojená. Nu, přiznejme si to - Photoshop se opět zapotil, než z něj vylezlo něco pro mne přijatelného... MMCH zjistila jsem, že když ve foťáku zapomenu nastavení vyvážení bílé pro žárovkové světlo a fotím proti právě se zatahující obloze, foťák mi udělá fotku roztomile kolorovanou do modra... Jenom mě nějak nenapadá, jak toto zjištění využít v praxi :o/


Úterý 11. března 2008 (den 25)

Od samého počátku docházky do školky si holky tahaly s sebou nějakou svoji hračku. Jednu, dvě... občas i tři, pokud jsem ráno nezakročila. Verča v této činnosti pokračuje i ve škole a bez hračky v aktovce neodejde z domova. OK, učitelkám to nevadí, tak proč by mělo zrovna mne, že jo.

Ráno děti rozváží Zbyněk a přiznávám, že málokdy mívám přehled, s čím holky z domova odchází. Když jsem dneska Lady vyzvedávala ze školky, tak jsem jenom šokovaně sledovala, co všechno si do dvou tašek balí. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že Lada z nějakého důvodu předpokládala, že v noci školku navštívili zloději a co mohli, to ukradli, tak si pro jistotu nabrala dostatečné vlastní zásoby... nu, nedalo mi to a tu hromadu věcí jsem si prostě musela vyfotit... minihřebínky a sponky k poníkům a bárbíně vidět nejsou, protože někam zapadly...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 10. března 2008 (den 24)

U Verčiny školy roste strom a od té doby, co Hynek zjistil, že se pod ním dají najít kaštany, utíká mi je tam hledat. I teď, kdy už po spadaných kaštanech není ani památka, se snaží a snaží a snaží a kolikrát odmítá odejít, dokud z nějakého koutu cosi zapadlého nevyšťourá. Tak například dneska jsme si domů přinesli tuto prázdnou skořápku...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 9. března 2008 (23 den)

Jak už jsem psala na FFF, největším dnešním zážitkem byla návštěva u bráchy za účelem poňuchňání se s mojí neteří. Viktorie Elizabeta i její maminka vypadají úžasně spokojeně. Na švagrové by člověk ani nepoznal, že před pár dny rodila, protože těhotenská kila navíc nechala už v porodnici, neteřinka mi zas vyrazila dech, protože jsem poprvé na vlastní oči viděla miminko, které se dokáže vézt v kočárku, koukat do boudičky a neřvat... ou, děti mám tři, ale tohle fakt neznám, pro ty byl kočárek nepřítel číslo jedna a na milost ho vzaly teprve ve chvíli, kdy už z něj měly výhled po okolí (nebo když jsem jim do korby strčila staršího sourozence).

Hormony se mi bouří i při pouhém vzpomínání, ale čtyři děti v 1+1 (bez výhledu na stěhování do většího) by asi bylo už hodně, že jo? :o( No nic. Tak akorát fotku... a dobrou noc a hezké sny ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Sobota 8. března 2008 (den 22)

Jsou fotky, které se mi jakž takž celkem i povedou, a pak jsou fotky, které se mi NIKDY nepovedou. Ani na opakovaný pokus. Do té druhé kategorie patří narozeniny našich dětí. V mém archivu bych marně pátrala po nějaké hezké fotce rozzářeného děcka nad dortem se svíčkami. Nemám. Jo, nějaký ten zoufalý pokus by se našel, ale hezká fotka... ani omylem. Včera uplynulo právě pět let od doby, co Lady vykoukla na svět :o) , takže na dnešní rodinné oslavě jsem dostala další šanci k zachycení snímku, který bych se nestyděla vlepit do rodinného alba. Ehm, opět jsem ji promrhala :o( No, tak jenom pro upřesnění - Lada není týrané dítě trpící chronickým nevyspáním - ty kruhy pod očima má od foťáku (částečně jsem je odstranila za pomocí PS, ale víc si s nimi neporadím).
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Pátek 7. března 2008 (den 21)

Hádejte, co jsem dnes chystala k večeři? (a co jsme nakonec neměli, protože jsem hrnec s obsahem sice stihla nafotit, ale už ne postavit na sporák... radši jsem využila příležitosti, že Zbyněk přišel domů poměrně brzy a rychle zmizla ve víru velkoměsta... no, nevadí, aspoň nemusím přemýšlet nad zítřejším obědem ;o) )
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Čtvrtek 6. března 2008 (den 20)

Tak jsem opět byla u lékaře, tentokrát na kontrole a zhodnocení výsledků odběrů z minulého týdne. Tentokrát to nebyla taková brnkačka, jako v laboratoři, ačkoli jsem teoreticky měla být první na řadě, tak prakticky pan profesor jednak nechodí včas (a zpoždění jsou spíše delší, než kratší), jednak přidělené časy neurčují pořadí, ale kdo dřív přijde, ten dřív mele... bez ohledu na to, v kolik měl vlastně přijít... :o/ No, za normálních okolností bych se asi poohlédla po jiném lékaři, ale zrovna v tomto případě se radši smířím s delším vysedáváním v čekárně.

Musím pochválit Hynka, že i přes delší čekání byl hodný, ale začíná být poněkud - vyčůraný. Jedno kakaíčko si vyžádal už při příchodu, že bude hodný, druhé při odchodu, že byl hodný... MMCH na penízky se tentokrát zeptal už při vypravování se z bytu, asi pro jistotu. Abych se tu opět neprezentovala jako matka, která řvoucímu děcku rve sotva ochutnané kakao od úst, tak tentokrát přidávám snímek, na kterém si Hynek na pití pochutnává (pokud ho kupujeme při odchodu, tak ho dostává až na dětském hřišti u tramvajové zastávky, aby cestou stihlo vychladnout).

A abych nezapomněla - prý mám hodnoty draslíku v krvi těsně pod spodní hranicí normy, a proto jsem dostala seznam potravin, které bych ideálně měla jíst. Hádejte, jaká dobrůtka na mne pomrkává z předních míst seznamu? Kdo hádá, že moje oblíbená mléčná čokoláda, hádá správně ;o) :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 5. března 2008 (den 19)

Večer jsem se vážně zamýšlela nad tím, jakou fotku dát na blog. Výběr vyhrála fotka, která nejenže není dnešní nejlepší, ale dokonce bych si ji za normálních okolností nejspíš ani neschovala pro pozdější vytištění do fotoalba. Jenže - když se má do Projektu zachytávat náš běžný každodenní život, tak tu asi své místo má.

Takto totiž vypadá nájezd mých dětí na letáčky na poště... a to zrovna dneska nic moc výběr neměli (a navíc jsem po nich od přepážky házela vražedný pohled, dostatečně naznačující, jaké krušné konce je čekají, pokud se o ten zbytek mezi sebou servou), takže jejich úlovek byl poměrně chudý. Jindy není těžké je omylem zaměnit za brigádníky najaté na roznášku reklamních letáků :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 4. března 2008 (den 18)

Svícen, který se mi líbí... a také děti ho milují a rády večeří za světla svíček... s fotkou moc spokojená nejsem, ale já si focení schovávala až na noc, až budu mít od dětí klid - no a teď jsem nějaká unavená a ospalá... tak třeba se k němu v Projektu ještě někdy vrátím za bdělejšího stavu ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


Pondělí 3. března 2008 (den 17)

Věřte nebo ne, když jsem dneska odpoledne utíkala pro Verču do školy a Lady do školky (obě měly keramiku, takže jsem je vyzvedávala docela pozdě), tak jsem si najednou uvědomila... že s sebou nemám foťák. Mno, a foťte něco bez foťáku, že jo.

Takže doma jsem vymyslela nouzový plán a cvakla jsem Hynečkův obrázek. Strašně rád kreslí a maluje a vymalovává... a pak vše stříhá... takže jestli chci nějaký obrázek zachránit před nůžkami a uchovat jako památku, tak jedině v digitální podobě.

U tohoto obrázku se mne Hynek zeptal: "Hádej - to je mašinka, nebo potkan?" Nu, co myslíte? ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 2. března 2008 (den 16)

Dnešní odpolední vycházku s dětmi bych klidně mohla nazvat "Putování od kaluže ke kaluži". Chcete se přidat? Tak jo. Na nohy nazujte nepromokavou obuv, do rukou vezměte dlouhé klacky na rozstříkávání vody z louže... a jdemééé!!!
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 1. března 2008 (den 15)

Zbyněk s dětmi odjel na celý den kamsi okukovat modelovou železnici a já zůstala sama... bez mého lumíka :o( Měla jsem sice doma Zbyňkův pracovní foťák, ale s tím se nekamarádím. Nevybrala jsem si ho já, Zbyněk ho před lety prostě do firmy pořídil, aniž by tak závažný krok zkonzultoval se mnou... a mně se nelíbí. Nepadne mi do ruky, tak ho do ní neberu.

Dneska jsem (čistě a jenom kvůli Projektu, samozřejmě) udělala výjimku a dala foťáku asi vůbec první šanci mi ukázat, jak fotí. Ven do vichřice se mi vyjít nechtělo, tak jsem jenom tak zkusmo cvakla okno u mého počítače. Denně vedle něj strávím několik hodin, ať už díky účtování, brouzdání po netu nebo úpravě fotografií na PC... tak proč se nemělo objevit aspoň jednou na některém ze snímku, že. A myslím, že zrovna dneska byl ten správný okamžik - díky dešti nebylo vidět, že už si skla zasloužily zase jednou pořádně vydrbat a vyleštit ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)