Vlastně tu měla být úplně jiná fotka, ale pak jsem si řekla, že když se to vezme kolem a kolem, nemusíte taky vědět zas až tak úplně všechno... no a ve foťáku mi pak už zbyl jenom náš koberec... konečně, proč ne, patří k mému každodennímu životu...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Tak jsem otevírala poštu, kterou jsem si včera vyzvedla a mimo jiné mi přišla i opencard. Ne, že bych o ni stála, mně osobně v tuto chvíli přináší maximálně tak problémy, ale pražský dopravní podnik se rozhodl, že se vykašle na své věrné zákazníky a zrušil roční předplatní kupon v papírové podobě. Kdo o něj i nadále stojí, musí si pořídit tuhle čipovou kartičku. Mně je v podstatě celkem jedno, jestli mám v tašce klasickou legitku nebo tuhle, akorát že tyhle kartičky zařizuje a kupony na ně nahrává celkem málo míst a co jsem tak minulý týden koukala, už se na nich začínají tvořit fronty :o( Ale proč jsem ji vyfotila do projektu - fakt mě šokovalo, když jsem společně s ní z obálky vytáhla i papírový lístek, který musím neustále nosit s sebou, abych ho ve chvíli, kdy zjistím nefunkčnost kartičky, okamžitě popsala a označila ve strojku :oO Nj, modernizace... ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Dneska má Zbyněk narozeniny :o))) Jenom se, potvorák, vůbec nechce nechat fotit :o/
V práci to vypadá líp, než se včera zdálo. Zažádala jsem si o prodloužení neplaceného volna, snad by mě na "mé nové" oddělení mohli převést za zhruba dva měsíce. Zatím mi vrchní nabídla, že jestli chci, můžu se o víkendech chodit zacvičovat, když se mi zrovna bude chtít :o) Bezva, už se těším, přeci jenom za posledních osm let jsem nemocnici zevnitř viděla jenom při vlastních porodech...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Poslední zhruba tři týdny se připravuji na nástup do práce po rodičovské dovolené. Hledám si oddělení, na které by mě vzali, ale jde to hrozně pomalu - to víte: je léto, jsou dovolené, polovina lidí není v práci... Ale už se mi poštěstilo, dostala jsem se k vrchní sestře, která na mne na první pohled strašně dobře zapůsobila, dneska mě šla představit na oddělení, úplně na mne dýchla doba, kdy jsem před mnoha a mnoha lety ještě za bezdětna pracovala v nemocnici... a moc jsem se začala těšit, až si zas budu moct odpočinout od Zbyňkových čísel v účetnictví, oblíknout si uniformu a jít mezi malé pacienty... A už se mi to blíží, mám už všechna potřebná razítka pro převedení právě na toto oddělení a závodní lékařka mě uznala dostatečně zdravou... fakt mám úplně zlatou natěšenou náladu :o))) Ono bodejť by taky ne, když vrchní má všechny sestřičky "úplně zlaté", jak mi každou chvíli mezi řečí říkala ;o)
Náladu mi poněkud zkazil telefonát z personálního, který mě zastihl hned po návratu domů. Prý si to rozmysleli a převedení zrovna na tuto kliniku mi neschvalují, mám jít jinam. Poslali mě za vrchní sestrou, u které jsem byla úplně napoprvé... a která mi na rovinu řekla, že na zkrácený úvazek nebere ani vlastní sestry, které se jí vrací z mateřské. Já si o tom můžu myslet, co chci, nicméně nezbývá mi nic jiného, než její rozhodnutí respektovat, ptž je to ona, kdo je za chod kliniky zodpovědný. Už jenom ta představa, že bych měla jít někam, kde o mne nestojí... a opustit tak místo, kde o mne stojí... Moje zlatá nálada se pomalu začíná halit do černočerné tmy :o(
No nic. Se Zbyňkem odkládáme odjezd na výlet a zítra místo poklusu na nádraží (jakmile někam jedeme se Zbyňkem, tak vždycky stíháme vlak na poslední chvíli) letím zase zpátky do nemocnice. Razítko jsem jednou dostala, tak proč mi ho chtějí jen tak zrušit? Grrr...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že je čím dál větší zima :o( Že ono to sluníčko nějak míň a míň hřeje :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Jak se tak pomalu blíží zima a venku je stále chladněji a chladněji, napadá mě jedna otázka - co já jenom budu za chvíli strkat na blog, když se mi všichni hmyzouni uloží k zimnímu spánku?
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Původně jsem sem tuhle fotku ani dávat nechtěla, ale už mi to táááák leze na nervy... :o/ Minulé úterý mi zubař škubal horní osmičky, takhle jsem se vybarvila (na druhé tváři totéž) a nejhorší je, že modřina zatím nemizí, ale je stále pestřejší a pestřejší... Si začínám připadat jak papoušek :o/ (zápis píšu zpětně posledního srpna a stále jsem zeleno-modrá... a vypadá to, že ještě nějakou dobu budu...)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Opět Horní Dubenky, foto z kostela. Všechno už jsem napsala loni, vcelku ke svému staršímu článku nemám co dodat. Snad jen, že ostružiny nějak moc nebyly ani letos :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Jako každý rok touto dobou jsme odjeli do Dubenek. Je to úžasné místo pro focení křižáků - jsou tam tak obrovští, že je klidně může zvěčňovat i člověk, který se jich bojí, neb i z velké dálky jsou i obyčejným foťákem na snímku dobře vidět :o) Letos už ovšem na ně byla zima, nebo co, prostě vůbec nikde nebyli vidět... jó, ony se ty mršky tentokrát místo vystavování uprostřed pavučiny schovávali ve svém pelíšku v kytičkách a nebyli na první pohled vidět. Ukázali se až ve chvíli, když do pavučiny vletěla moucha či skočila kobylka...
Jak vše začalo a jak pokračovalo se můžete podívat zde:
http://lesana2311.rajce.idnes.cz/V_pavucine/
MMCH kobylka si při pokusu o vyproštění utrhla nožičku... pavouk byl natolik spořivý, že si nakonec tu nožičku ke kobylce přibalil...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
A opět oblíbená žirafa. Posledně jsem fotila ještě se starým lumíkem a to na automat "sport". Teď jsem fotila s novým a protože u něj je funkce "makro" nikoli jako automatický program, ale jako možnost zaostření, tak jsem se navykla fotit na manuál... tedy i skákání jsem tentokrát zkusila nastavit úplně sama.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Škola a školka se blíží, je na čase se seznamem v ruce vtrhnout do obchodu a doplnit chybějící věci. Hádejte, kdo si na první zamiloval tyto roztomilé růžové bačkorky a v žádném případě si nenechal vyměnit za jiné? Mno, snad se Hynkovi ve školce ostatní kluci nebudou smát :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
"Mamí, spinkat. Psiklejt." - "Hynečku, nejdřív si ukliď koleje do bedýnky, pak si vlez do postýlky a já tě přikreju." - "Neci."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Dnešní den jsem odkládala nějakých osm devět let. Tak dlouho mě totiž moje zubařka přesvědčuje, že moje částečně vyrostlé osmičky musí pryč, protože i kdybych se rozkrájela, dřív nebo později s nimi budu mít problémy. V červnu jsem jejímu přesvědčování částečně podlehla a na dnešek jsem byla objednaná k MUDr. Huličkovi, aby mi vyrval obě horní.
Potěšitelné bylo, že pan doktor je sympaťák :o) a že mi vytrhl zuby jsem si pomalu ani nevšimla ;o)
Méně potěšitelná byla skutečnost, že mu čekárnu zřejmě projektoval nějaký sadista, takže při odchodu domů jsem se vylekala vlastního odrazu v zrcadle. Což ovšem bylo nic proti tomu, jak mi obličej natekl a hezky se zbarvil, než jsem dorazila domů :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Na téhle fotce není vůbec nic zvláštního. Akorát že si poslední dobou tak trochou připadám jako ta můra. V noci se motám kolem světla počítače, jsem líná myslet a tak jenom tupě projíždím YouTube. A přes den bych nejradši zapadla do postele a spala a spala. Jenže mám děti, tak nemůžu, musím fungovat. Večer jsem unavená, jenže se mi nějak nechce spát, tak se motám kolem světla počítače, ale protože mám unavený mozek, jsem líná myslet, tak jenom tak tupě projíždím YouTube a přes bych pak nejradši zapadla do postele, jenže nemůžu, mám děti a musím fungovat...
No nic. Aspoň jsem vyhrabala jedno video, které mě fakt potěšilo. Oblíbená pohádka mého dětství :o)) MMCH Dejmal je sympaťák, jeho vztah ke sněhu mi je velmi blízký ;o) Je dlouhá, takže je rozdělená na dvě části.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Tohle zpětně doplňování fotek za poslední týden - dva mě zničí. On problém není ani tak v tom, že bych na nahrání fotky denně neměla čas (pokud tedy zrovna nejsem mimo domov), jako spíš že mám naprosto zacpaný počítač a neustále čekám a čekám a čekám na externí paměť, kterou mám objednanou už celou věčnost a e-shop mi ji ne a ne dodat. Problém je, že od doby objednání ta paměť všeobecně všude (co jsem našla) podražila o cca dvacet procent, takže se mi nechce objednávku rušit, neb doufám v solidnost firmy a že mi ji nakonec dodá za potvrzenou cenu při objednání. Jen abych se jí vůbec dočkala :o/ Každopádně každou fotku přenesenou z foťáku do počítače pečlivě zvažuji a odkládám a odkládám a doufám, že dnes už určitě mi nová paměť musí přijít... a ona nepřichází a nepřichází :o/
A jak se tedy denně neprohrabuji ve fotkách, tak nějak nemůžu žádnou najít ze soboty. Už taky vím proč - protože venku pršelo. Celý den, od rána do večera. Děti byly nějaké ovlivněné počasím a nezvykle klidně ospalé, takže ani já pomalu neopustila svoji postel. No a tak daleko na tom s lumíkem ještě nejsem, abych si ho i schovávala pod polštář, takže se stalo, že jsem neudělala ani jednu fotku. Kdybych byla bývala fotky zpracovávala denně, tak bych si toho mohla včas všimnou a cvaknout si třeba noční deštivé nebe... nicméně nestalo se tak. Takže dnešní obrázek holt není projektovka, lovím z narvané paměti... a los padl na toto morčátko.
Dnes už totiž nejsou děti příjemně deštivě ospalé, ale naopak mírně na zabití a já s láskou vzpomínám na tohoto malého tvorečka. Jak by bylo hezké Fergii Porcellino s Kristýnou vyměnit za mé tři rozjívené haranty. Ona byla tak milá a tichá a mazlivá a ťuťu a ňuňu... Jenom se obávám, že by ji Kristýna nevyměnila :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Hynečkovi byly ve středu tři roky... a dnes jsme se sešli i s babičkami a dědečky a Džinečkem na oslavu :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Písečná bouře... aneb Proč je tak lehké venku ztrácet hračky...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Hádejte, co jsme měli k obědu? Kdo hádá borůvkové knedlíky s borůvkami z jižních Čech, hádá správně :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Verča už se těší do školy... a toto je její nová aktovka, kterou si vybrala na přelomu července a srpna. Původně si chtěla koupit jinou... ale tyhle pandy... tak to byla láska na první pohled ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Po návratu z výletu jsem si od rodičů vyzvedla čerstvě ostříhaného Hynečka a chtěla si ho cvaknout do Projektu... bohužel, začíná Projekt sabotovat... :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Tak a to je konec výletu, jedeme domů :o( Takže dnešní fotka patří Zbyňkovi, který vše naplánoval a taky mě vedl cestami a necestami a navzdory mapám zdárně našel cestu z bodu A do bodu B... i když kolikrát jsem tomu sama nevěřila. Příliš často jsme byli v situaci, kdy Zbyněk sice věděl, kde jsme (a uměl to ukázat na mapě), věděl, kam se máme dostat (i to mi na mapě ukazoval)... jenom ty cesty, po kterých jsme chodily, se ne a ne trefit do těch, které byly kreslené na mapě. Nebylo výjimkou, když mezi "naší" stezkou a tou nakreslenou byla tu řeka, jindy bažina nebo třeba státní hranice... ale (a to je hlavní): nebloudili jsme ;o)
Další fotky z výletu:
http://lesana2311.rajce.idnes.cz/Jizni_Cechy/#album
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes... a my jenom tak líně ležíme ve spacáku, tulíme se k sobě, posloucháme dešťové kapičky ťukající do celty a je nám kráááásně :o)
Jinak pro představu, jak naše ležení vypadá, přidávám obrázek z předchozího dne.
Další fotky z výletu:
http://lesana2311.rajce.idnes.cz/Jizni_Cechy/#album
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
U Staňkovského rybníka jsme obdivovali duhu. Když jsme si odcházeli hledat plácek na spaní, šli jsme za tou nádherou... ale zmizela moc brzy, ani se nám nepodařilo objevit, v kterých místech se dotýká země :o(
Další fotky z výletu:
http://lesana2311.rajce.idnes.cz/Jizni_Cechy/#album
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Jsme venku, je tu fajn, celý den se jenom tak touláme po lesích, máme naplánovaných nějakých plus mínus padesát kilometrů na 4 dny, takže mám spoustu času se každou chvíli zakecat s nějakým pišišvorem... docela mi to jde, například slepýše jsem přinutila vypláznout jazyk teprve poté, co jsem na něj sama začala syčet :o)
Nejradši mám ovšem tohoto malého pavoučka - skákavku. Je to malý prtě a mám před ním děsný respekt - člověk by nevěřil, jak moudrý pohled v očích má. Když si chvíli koukáme z očí do očí, začínám být z jejího pohledu vždycky dost nesvá, protože... no, ani nevím proč. Snad z ní cítím inteligenci, která mě děsí. Bojím se pavouků, zvlášť těch, co se nedrží na své pavučině a klidně si skáčou, kam je zrovna napadne. He, ovšem pavouček na mém snímku mi připadá jak mrňatá osminohá gorila :o)
No a abyste neřekli, přidávám ještě svoji fotku. Když už se tedy má do Projektu pravidelně vkládat...
Další fotky z výletu:
http://lesana2311.rajce.idnes.cz/Jizni_Cechy/#album
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Odjíždíme ven :o) Původně jsem počítala s fotkou nás vezoucího vlaku, nicméně nakonec vyhrál zřejmě hit letošního léta a specialita nádražních stánků - tekuté bonbony :o)))
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Zítra se Zbyňkem odjíždíme na pár dní do lesů :o) a proto jsme večer odváželi děti k mým rodičům. Při té příležitosti jsme se stavili nakoupit pár drobností na cestu... ale řeknu vám - jestli něco nemám ráda, tak nákup se Zbyňkem. Obchodem profrčí jako ďas, co vidí - hodí do košíku, co nevidí - to holt nekoupíme, nedá člověku čas na přemýšlení a už vůbec ne na zorientování se, kam od posledně zas co přestěhovali... A to úplně nejhorší: nikdy nezapomene do košíku přihodit hnusné a absolutně nepoživatelné, leč levné mražené Tesco pizzy :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
První pondělí v měsíci - volný vstup do Národního muzea...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Taková menší samotářská oslava jednoho hezkého vzpomínkového dne...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Pomalu celá Česká republika (jakož i další státy světa) dnes sledovaly zatmění Slunce. Chvíli jsem přemýšlela, že když už tedy jako jedu v tom Projektu, tak bych asi taky měla přesvědčit děti k opuštění bytu a jít třeba do ZOO (nebo na nějaké jiné místo), kde bylo oficiální sledování tohoto jevu a fotit a fotit... ovšem lenost a nechuť vyrazit do pomalu až neskutečného horka byla silnější, než moje (dobrá) vůle k focení.
A tak jsem radši sáhla do knihovny a vytáhla skvělou knihu Den trifidů, jejíž začátek mě tak hezky povzbudil v mém přesvědčení nevycházet a užívat si relativního chladu pokoje - jedné noci téměř všichni lidé na Zemi oslepnou při pozorování úžasného roje meteoritů, který zrovna prolétává oblohou... che, byla bych bláhová, kdybych se s vidinou možného oslepnutí hnala kamsi ke všem čertům do pekelného horka pozorovat Slunce s Měsícem... které si tak jako tak určitě budu moct prohlédnout při procházení ostatních blogů 
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
