A zas je tu zima. Tentokrát zima bílá a kluzká... a i když zimu obecně vzato nenávidím, nějak mi ta letošní nevadí. Největším hitem prosince jsou klávesy, které Ježíšek naježil Ladě. Děti je milují... a my, rodiče, vlastně taky. Narozdíl od dětských piánek mají jeden úžasný čudlík - čudlík na ovládání hlasitosti a ten se v naší hlučné rodině fakt hodí, zvlášť když my, rodičové, milujeme ticho.
Asi bych sem tedy měla dát nějakou jejich fotku... ale já jsem nějak líná fotit. Můj milovaný Lumík totiž pomalu odumírá. Od té doby, co si ho začal půjčovat i Zbyněk (a místo do spešl brašny na foťák ho dává, kam se mu zrovna vejde), mi nějak přeskakuje můj oblíbený program (manuál) a v poslední době má taky Lumík problémy při rozpoznávání paměťových karet... takže focení probíhá tak, že buď fotím, nebo stojím a nadávám :o/ No a vypadá to, že se místo focení brzy budu moct jít tak akorát klouzat :o/
před 1 rokem
Ale jinak zas abych tu nebyla jako úplný zbabělec, v létě cestou od moře jsme se stavovali v 
... je možná poněkud předčasné dávat sem projektovku už čtyřiadvacétho ráno, tak ji sem stejně hodím. Když už jsem se tak rozjela, tak ať se zas nezabrzdím...
Nerada chodím do fitka, mívám z něj deprese, jsem pohybový antitalent a trenérům ze mne celkem pravidelně tečou nervy . Teď se depka přihlásila taky - najednou si všímám věcí, které jsem dřív neviděla a rozbrečí mě prakticky všechno... stačí mi jediný pohled na ženskou s kozami od dvojek výš nebo na chlapa se foťákem od deseti táců dráž... a už mi po obličeji tečou slzy nad nespravedlností světa :o/ MMCH ptž blog (jako obvykle) píšu se zpožděním, tak vám klidně můžu prozradit, jak si stojím: mám za sebou měsíc cvičení, polovinu předplacených lekcí určených zejména na zhubnutí spodní části těla (abych zase zapla ty pitomý kalhoty) a výsledek? Jeden z knoflíků už mě měl plný zuby, udělal cvrnk... a zmizel kdesi v dáli pod skříňkami :o/ (no, pokusila jsem se o optimistický pohled - aspoň se nemusím trápit tím, že ho nezapnu)
