Květen 2009 (den 121 - 151)

A že už jste mysleli, že jsem s blogem skončila? A to já zas ne... i když už tedy 365 nemá to kouzlo, se kterým začínala... když nás v Projektu bylo pět a půl a člověk si v klidu jednou týdně udělal kolečko, zanechal komentáře... nebo si aspoň prohlídnul výcuc na diskuzi... a teď? Je nás jak psů, výcucy se nedělaj, kolečka se nestíhaj a komentáře mi tu nikdo nenechává... chodí sem vůbec někdo? :o( Vůbec bych se nedivila, kdyby ne, ptž ani já nezvládám skoro nikam chodit, natož komentovat.

V květnu nemám fotky za každý den... nebaví mě to. Nebaví mě fotit, když jsem v práci nebo po noční... ne, že by nebylo CO fotit... to ono je... ale nebaví mě to. Fakt mě to nebaví. Do práce sice nechodím každý den, ale když už jdu, jsem tam přes dvanáct hodin, hodinka tam, hodinka zpátky... foťák si s sebou neberu, neb bych nerada, aby se mi třeba ztratil...

No nic. Abych vůbec něco přidala, vybrala jsem za květen tři fotky. Pokryla bych víc dní, ale (překvapivě :o) ) nebaví mě se v nich prohrabovat a přebírat a upravovat... tak aspoň tyto tři, které můj momentální vztah k P365 nejlépe charakterizují - nejradši bych vůbec nevylejzala z postele a za ideální fotku považuji tu, kdy stačí jenom otevřít okno a "něco cvaknout" z něj...

Ááá... byla bych bývala zapomněla... Lady a Hynek měli křest... pro mne to žádný význam nemá, pro manžela nejspíš ano Smutné ranní počasí přesně vystihovalo mojí náladu - jak já nenávidím ranní vstávání... heh, já sama nemůžu patřit k žádné církvi, ani kdybych chtěla (jakože tedy nechci) - když už jde manžel (ať už sám nebo se skřety) do kostela, tak než se mi konečně podaří vyplácat se z peřin, už je dávno nazpátek :o/

Středa 29. dubna 2009 (den 119)

Zbyněk miluje slevy. Jakmile na nějakém zboží vidí nálepku "Sleva", hned ho hází do vozíku, protože té slevy nelze přeci nevyužít. Výjimku udělal snad jedině jednou s lososem, kdy koukl na cenu po slevě, naprázdno polkl a rybu pokorně vrátil zpátky na své místo...

Úterý 7. dubna 2009 (den 97)

Checht, kdyby to nebylo k pláči, tak by to byla docela prdel

Kdysi dávno jsem se nějakým způsobem ocitla na Ženě-in a docela se mi tam zalíbilo, byly tam docela fajn lidi a při čtení Herty jsem se vždycky příjemně pobavila... časem nastaly nějaké změny, Herta přestala vycházet a naopak přišel příkaz z nové redakce, že tedy jako ode dneška se bude redaktorům vykat, ptž oni nejsou nějací hej či počkej, roztržka tuhle, aférka tamhle... nicméně uživatelé byli stále fajn, tak se to nějak přešlo... teď se ovšem Žena-in rozhodla kompletně změnit kabát.

První pohled byl poněkud... no, šokující. A což teprve když člověk začal zjišťovat, co všechno nového funguje... respektive spíš starého nefunguje Téměř okamžitě se zvedla vlna odporu. Překvapivě namísto redakce s námi komunikoval Radek Hulán, tvůrce té katastrofy.

My na něj, že systém je zbytečně uživatelsky nepřívětivý, tam, kde dřív stačil jeden klik si teď vypracujeme klikáním svaly na prstech a proč se ta nepřehledná ohavnost řítí rychlostí splašenýho slimejše... On na nás, že s každým novým webem se najde pět procent nespokojených, který si konzervativně trvají na jednom svém tlačítku na starém místě a vůbec, líbivý moderní design vytvořila odbornice, pracující sedm dní v týdnu čtyřiadvacet hodin denně. Bombardujeme ho dotazy, proč nejdou zobrazit všechny příspěvky najednou, kam se poděly rozehrané hry a menstruační kalendář, co se stalo se seznamem přihlášených a proč vzkazy nefungují tak jednoduše, jako dříve... i odpovídá nám, že jeho osobní blog se supr čupr a má na české blogové poměry nevídanou návštěvnost, téměř stejnou, jako Žena-in... vztekáme se, jak je možné, že s přechodem na novou verzi byly všem čtenářům zpřístupněny soukromá auditka se spoustou informací určených pouze některým uším.... a dozvídáme se, že ON je přeci celebrita, ptž bulvár kdysi zveřejnil fotku, na které píchá jakousi Miss... nebo tak něco...

Nevěřícně zírám na monitor a jsem si jista, že do rána redakce určitě Hulána nějak odstraní a nám vrátí starou verzi Ženy-in... a ráno zírám znova, ptž redakce naopak odstranila diskuzi pod článkem, která nepochybně trhla rekord v počtu příspěvků za celou dobu trvání magazínu a slovo "Hulán" bylo zařazeno do seznamu zakázaných slov, která neprojdou do diskuze (poté, co v noci nepomohlo za jeho užívání rozdávat diskutérům BANy).

Skoro bych se u toho třískala smíchy... kdybych nevěděla o hromadném úprku uživatelek jinam. Dokonce se ke mne doneslo bojové heslo: "Každým klikem na ženě-in honíme péro tomu debilovi." Ufff. Místo dnešní fotky jsem jenom na Okounovi zmáčkla klávesu PrtScn a k sobě na blog ukradla stručný a výstižný popis situace (MMCH jeho autorka má blog tady).

Obrázek je tentokrát opět rozklikávací, aby byl čitelný... ve velkém se mi ho sem procpat nepodařilo.

Úterý 30. září 2008 (den 227)

Kaštany, kaštany a zase kaštany... hřiště nám neuteče, to děti klidně oželí... ale co kdyby ty kaštany někdo vysbíral? Sbírají se pořád, doma jsou všude, občas je vyperu s prádlem a (co je velmi milé) vím, že nějaké zůstanou poschovávané po kapsách, kde je v zimě či na jaře budu náhodně nacházet... v takových chvílích z každého kaštaního nalezence vždycky cítím sluníčko, které mě dokáže krásně prohřát, když už z té hnusné zimy (každá zima je hnusná) mívám deprese :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 29. září 2008 (den 226)

S podzimním ochlazením jsem z vyšších přihrádek skříně vytáhla tašku s teplým oblečením a všechny děti se hned nadšeně zmocnily čepic, šál a rukavic. Nejraději by v nich už chodily ven, to maj ovšem přísně zakázáno. Já se nijak netajím tím, že v podstatě nejsem normální... ale abych byla za CVOKA, který v září balí děti jak do třeskutých mrazů... tak to fakt radši ne. Mno, tak alespoň doma bývají vidět takovéto a podobné obrázky...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)