Sobota 25.4.2009 (den 115)

Čtvrtek 23. dubna 2009 (den 113)

Včera u nás doprava víceméně stála, protože si po Nuseláku vykračovala kachna s mláďaty. A dneska auta prakticky nejednou proč? Inu - protože je ráno a poránu tu prostě jsou kolony...

Neděle 15. března 2009 (den 74)

Víte, jak lze prožít klidný víkend? Jednoduše - holčičky je třeba vyštvat se skautem na výlet... a Hynečkovi pak už jenom stačí sundat kolejiště, obslouží se sám ;o)

Ani nevím, jestli jsem se vůbec zmiňovala, že i Lady se vetřela mezi světlušky. Verča jí jednou vzala s sebou na čumendu... no a Lady byla nadšená a už se z té zábavy nedala vyšťuchat. Jenom nevím, jestli má smysl se jí na něco ptát, ptž mít info jenom od Lady a neupřesněné Verčou, asi bych jí nikam nepouštěla ;o)

- Chodili jste do lesa?
- Ne.
- Tak kde jste byli? Neříkej, že pořád jenom v chatce...
- V hospodě.
- Aha, vy jste tam šli na oběd.
- Ne, na výlet

Čtvrtek 1. ledna 2009 (den 1)

Tak tu máme zas další rok a ano - i letos jedu třistapětašedesátku :o)

Asi by se slušelo dát nějaký novoroční ohňostroj, ale smůla :o/ Silvestra jsem trávila jenom se Zbyňkem a trávili jsme ho tak, jak už si tak dva dospělí mohou užívat nepřítomnost jinak věčně všudypřítomných dětí ... a tak se holt nějak stalo, že jsme ten popůlnoční nestihli. A večerní jsme zas pro změnu strávili v koloně aut - ze začátku jsem zahlídla asi dvě světlice při průjezdu kolem hlavního nádraží, vzápětí se nám ohňostroj schoval za budovy a jen jsme se procourali k Masarykovu nádraží, z pomalu jedoucího auta jsem mohla cvaknout aspoň samý závěr :o/ Nu, takže dnešní den jako projektovka je určitě právem kolona aut u Wilsoňáku.

Nad labutí se moc nezamýšlejte, přidala jsem ji prostě jenom tak :o)

Neděle 28. prosince 2008 (den 318)

Ráno Zbyněk sbalil děcka ještě před východem slunce a jeli vláčkem kamsi do dáli, podívat se na jakousi modelovou železnici. Myslela jsem, že oběhnu obchody a nakoupím dárky pro příbuzenstvo, jelikož dnešním dnem začínají vánoční návštěvy... a ono prd, Zbyněk si sebral veškeré peníze, že by prý jinak museli jít pěšky a navíc cestou zemřeli hlady :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 19. listopadu 2008 (den 277)

Zkouška postřehu - jsem schopná doma dostatečně rychle najít, zapnout a nastavit foťák?
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 21. září 2008 (den 218)

Den bez aut... no, projížděli kolem našeho baráku a řidiči z nich určitě měli radost ;o) Já tedy držím den bez aut prakticky pořád, neb řidičák sice mám, ale vůbec ho nepoužívám... na silnici se bojím a je jedno, jestli za volantem nebo na kole :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 19. září 2008 (den 216)

Hehe... u školky leží na zemi dopravní značka. A jak si tam tak ležela na zemi, částečně i na silnici, Zbyněk o ni jednou zaparkoval auto a Hynkovi se to hrozně líbilo. Od té doby mi vždycky vzrušeně radostným hláskem krásně nahlas na celou ulici hlásí: "Mami, mami, podívej, značka je na zemi... tatínek ji naboulal autíckem..." :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 12. července 2008 (den 148)

Děti se Zbyňkem odfrčeli na výlet. Původně jsem chtěla jet s nimi, myslela jsem, že někam dojedeme a mezitím, co večer si Zbyněk s holčičkami vybalí spacáky, já s Hynkem se vrátíme zpátky domů. Ne, že bych měla něco proti tomu, aby malé děti spaly pod širákem, konečně Verča s námi v lese přes noc byla prvně v osmi měsících. Jenže Hynek není Verča. Nebyly mu ještě ani dva roky, a už Zbyňkovi utekl z bytu... naštěstí si toho holčičky včas všimly, takže ho odlapily v baráku u těžkých vchodových dveří, kde čekal, až kolem půjde někdo, kdo mu otevře (vzhledem k rušné silnici před barákem mě oblejvá pot z představy, že by zrovna dveře byly otevřené a zajištěné proti zavření, jak se tak někdy stává, když lidi couraj z auta do bytu a nazpátek). Mně zas minulý týden málem vystoupil na zastávce z metra, protože ho už nebavilo dál jet... Takže matky mezi vámi určitě pochopí, proč zrovna nejásám z představy, že by Hynek jenom tak ležel v noci ve spacáku a kol kolem dokola krom spících rodičů už jenom les...

Ovšem v pátek jsem při snášení golfek (obložných těžkým nákupem) ze schodů nějak blbě šlápla na kolečko, přičemž jsem si jednak málem rozbila ústa, jednak mě pak pobolívalo kolem kotníku, takže jsem fakt nebyla v rozpoložení vydat se kdovíkam ke všem čertům. Zbyněk odjel s dětmi sám a tudíž se večer neměl kdo s Hynkem vrátit domů.

Pravda je, že se mě Zbyněk snažil uklidnit víceméně pravdivým tvrzením, že zatím se přece nikdy nic nestalo... ale pravda taky je to, že on si pod pojmem "nic nestalo" přestavuje naprosto odlišné věci, než já

Nicméně uznávám právo dětí na otce a otce na děti, takže - jeli... :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 28. června 2008 (den 134)

Z dnešní procházky Prahou:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 22. června 2008 (den 128)

Objevila jsem na netu Červeného trpaslíka. Kdysi jsem se na něj koukala v televizi a uteklo mi pár dílů... asi tak 48... nebo 49... nebo tak nějak... Já prostě nejsem schopna si zapamatovat, kdy co dávaj a hlavně mi dělá problém si včas vzpomenout a pustit televizi... Takže teď využívám příležitost a všech 52 epizod bych si ráda v klidu prohlédla :o)

Zbyněk ze mne rozhodně nadšený není, od první chvíle se tváří tak nějak všelijak :o/ a ve dvě hodiny v noci na dnešek z toho byla málem rodinná krize :o/

To bylo tak. Já si hezky pouštěla jeden díl za druhým, Zbyněk si zas prolejzal stránky o modelové železnici a hezky potichu si slintal nad mašinkami, které by si rád pořídil do sbírky, když v tom se ozve Holly: "Tři miliony let letíme vesmírem a zjistili jsme spoustu věcí: nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky."

Každý by jistě ocenil, že (vzhledem ke všem okolnostem, viz třeba tady nebo tady) jsem se víceméně skoro udržela a ani se moc nesmála... ale přesto se mne Zbyněk snažil zmlátit a mám přísný zákaz "tu blbost" sledovat v jeho přítomnosti :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 18. června 2008 (den 124)

Ze školky jsme místo na nejbližší hřiště zamířili k Výstavišti, kde jsme čekali na Hynkovu milovanou tramvaj - Pendolino (nebo jak říkají holky - Housenku). Lady i Hynek byli z projížďky nadšení a konečně - já taky. Po dlouhé době jsem se zase dostala "mezi lidi" (sorry, ale maminky na dětském hřišti fakt už delší dobu za "lidi" nepovažuji) a hned mě jakýsi sympaťák pozval na rande :o) Ne, že bych snad zcela vážně uvažovala o tom, že bych třeba mohla hodit děti na krk manželovi a pro změnu zas po letech jít randit... ale už se docela začínám těšit na návrat do zaměstnání... holt lidi jsou lidi
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 31. května 2008 (den 106)

Sláva, hurá!!! Konečně jsem se vypadli do lesa :o) A ještě větší paráda je, že v trávě kolem kolejí (není to louka, dál už jsou pole) a v tomto lesíku žije spousta zajímavých pišišvorů, kteří víceméně rádi pózují před foťákem :o) Horší už je, že foťák stávkoval a to tak, že velmi :o( Takže moje focení vypadalo zhruba takto: zahlédla jsem pavoučka (jiného pišišvora) a přiblížila se - on zpozoroval mne a dělal mrtvého brouka - foťák zcela regulérně chcípnul - já zcela ztuhlá a bez pohybu, abych pavouka nevyplašila, jenom potichoučku cedila skrz zuby nadávky foťáku - když jsem měla štěstí, vzpamatoval se dřív foťák a fotil, když jsem ho neměla vzpamatoval se dřív pavouk a zdrhnul :o/

Na druhou stranu musím přiznat, že díky těmto chvílím jsem si pořádně uvědomila, že trpělivost růže přináší a kdybych měla normálně funkční foťák, daly by se dělat super fotky, stačí na potvoráky nespěchat. A pravda taky je, že času jsem měla spoustu - Zbyněk se totiž postaral o děti a já si mohla jenom tak nerušeně chodit po lese a koukat kolem sebe a fotit :o)

Tak tady jsme byli:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 18. května 2008 (den 93)

No jo, já vím, ono by se mohlo zdát, že se sem snažím postupně přestěhovat celý You Tube, ale není tomu tak. Jenom se mi nechce nic psát, ale zrovna tak se mi nechce prostě jenom tak bez řečí sem plácnout novou fotku a zmizet.

Ta dnešní není ode mne, je od Zbyňka. Měli jsme jet do lesů fotit broučky, ale lilo a lilo, tak sbalil děti a radši se svezli parní mašinkou do Lužné u Rakovníka. Mně vláčky celkem nic neříkají, takže jsem zůstala doma sama... bez foťáku... tudíž jsem ani jsem ani žádnou fotku z procházky v dešti (miluji déšť) udělat nemohla.



(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 27. dubna 2008 (den 72)

Uf, uf, uf... lumík stále víc blbne, než fotí, proto v dnešní fotce nehledejte žádný smysl :o( Pevně doufám, že až se mu podaří úplně pořádně vyschnout, tak že se ještě aspoň na nějakou dobu vzpamatuje a než mu odpadají zkorodované vnitřnosti, bude ještě nějakou dobu sloužit. Na nový foťák jednak nemáme peníze, jednak čím víc procházím parametry digitálních zrcadlovek, tím víc jsem na pochybách, jestli ji vlastně vůbec chci.

Ono totiž na profi verzi s vybavením na makro, jaké by se mi líbilo, mít rozhodně nebudeme a i kdybychom měli, asi bych byla první, kdo by doma ječel, že se ty peníze dají utratit smysluplněji :o( A co se setových objektivů týká, tak mám vážné obavy, že vzhledem k mé zálibě ve focení pišišvorů, by mi z foťáku lezly horší fotky, než z lumíka. A focení broučků se vzdávat nehodlám. Ne, že bych to uměla a ne, že bych se o ně nějak zajímala, ale je to příjemný relax dobře provozovatelný i na rodinném výletě. Stačí poodejít pár metrů od manžela s dětmi a hned se ocitám v jiném světě, ve světě plném zajímavých mikropříběhů... a přitom jsem stále na dohled rodině, čili Zbyněk nemá pocit, že je na děti sám...

Jenže co když se mýlím, co když je nějaká digizrcadlovka cenově dostupná i s vybavením, jaké by mně vyhovovalo? Nemůže mi přeci můj lumík odejít teď, když ještě nemám vybraného nástupce :o(

Jinak děti byly se Zbyňkem opět na lodi, přidávám alespoň jednu ze starších fotek lodičky. Koho zajímá můj vztah k lodím, může kouknout na starší článek. MMCH holky se dnes letos poprvé koupaly ve volné přírodě, tedy na slepém rameni Vltavy. Lady má zpoždění - loni koupel zvládla o téměř dva týdny dříve...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 5. dubna 2008 (den 50)

Po delší době konečně zase víkend, kdy jsme se Zbyňkem nemuseli sedět u počítače a mohli jsme vzít děti na rodinný výlet :o) A když na výlet, tak samo že vlakem. S sebou jsem si přibalila knížku "Železničářský pitaval" - to je taková povzbudivá kniha ideální pro cestování vlakem. Není velká, má krátké příběhy (takže mezi čtením člověk zvládne i konverzovat s dětmi) a vejde se mi nachlup přesně vedle foťáku, aniž by mi v brašně nějak překážela. A ten obsah! Jedno železniční neštěstí vedle druhého, způsobené jak jinak než lidskou blbostí a nepozorností... Fakt, chcete-li jízdu vlakem nejenom pouze "nějak přežít", ale i si ji naplno prožít - s lehkým mrazením v zádech během jízdy a krásným úlevným pocitem při vystupování - určitě si ji pořiďte a nezapomeňte před cestou přidat do batůžku.

Pokud se na četbu knihy necítíte, tak snad radši ani neprohlížejte dnešní fotky. Je mezi nimi i jedna pouze pro silné povahy. Nejsem hyena, obvykle bouračky nefotím... ale ona ta srážka auta s vlakem na přejezdu tak nějak zapadá do dnešního dne, ilustruje přesně ty příběhy, o kterých jsem si od rána do večera četla...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 22. března 2008 (den 36)

V zájmu klidné práce jsme děti opět dopravili k babičce a dědovi (budiž jim velký dík za pomoc), takže jsem dneska mohla celý den v naprosté pohodě... spát :o) Důkladně odpočinutá se na práci chystám zítra. Na dnešním snímku je tramvaj - ne snad, že bych s ní někam jela, ale připomíná mi jednu příhodu, na kterou si při každém setkání s ní vzpomenu a vždycky se mi zvedne nálada :o)

On je Zbyněk vláčkař, doma máme sklopné kolejiště a spoustu mašinek, na výlet jezdíme zásadně vlakem a tak není divu, že děcka milují nádraží a jsou celí diví po vláčcích. Hynkova láska na první pohled bylo Pendolino.

Jednou takhle s Hynkem stojíme na Karláku a najednou se ze zatáčky vynoří "nová tramvaj". Sotva ji Hynek koutkem oka zahlédnul, okamžitě zkameněl, vytřeštil obě kukadla a zmohl se na pouhé obdivné vydechnutí: "Pendolíno..." Aniž z ní spustil zrak, tak si několik vteřin vše tiše přemýlal v té své hlavince, pak s ní moudře pokýval a s pochopením prohlásil: "Aha. Tak TADY se schovalo..."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)