Čtvrtek 28. srpna 2008 (den 194)

Poslední zhruba tři týdny se připravuji na nástup do práce po rodičovské dovolené. Hledám si oddělení, na které by mě vzali, ale jde to hrozně pomalu - to víte: je léto, jsou dovolené, polovina lidí není v práci... Ale už se mi poštěstilo, dostala jsem se k vrchní sestře, která na mne na první pohled strašně dobře zapůsobila, dneska mě šla představit na oddělení, úplně na mne dýchla doba, kdy jsem před mnoha a mnoha lety ještě za bezdětna pracovala v nemocnici... a moc jsem se začala těšit, až si zas budu moct odpočinout od Zbyňkových čísel v účetnictví, oblíknout si uniformu a jít mezi malé pacienty... A už se mi to blíží, mám už všechna potřebná razítka pro převedení právě na toto oddělení a závodní lékařka mě uznala dostatečně zdravou... fakt mám úplně zlatou natěšenou náladu :o))) Ono bodejť by taky ne, když vrchní má všechny sestřičky "úplně zlaté", jak mi každou chvíli mezi řečí říkala ;o)

Náladu mi poněkud zkazil telefonát z personálního, který mě zastihl hned po návratu domů. Prý si to rozmysleli a převedení zrovna na tuto kliniku mi neschvalují, mám jít jinam. Poslali mě za vrchní sestrou, u které jsem byla úplně napoprvé... a která mi na rovinu řekla, že na zkrácený úvazek nebere ani vlastní sestry, které se jí vrací z mateřské. Já si o tom můžu myslet, co chci, nicméně nezbývá mi nic jiného, než její rozhodnutí respektovat, ptž je to ona, kdo je za chod kliniky zodpovědný. Už jenom ta představa, že bych měla jít někam, kde o mne nestojí... a opustit tak místo, kde o mne stojí... Moje zlatá nálada se pomalu začíná halit do černočerné tmy :o(

No nic. Se Zbyňkem odkládáme odjezd na výlet a zítra místo poklusu na nádraží (jakmile někam jedeme se Zbyňkem, tak vždycky stíháme vlak na poslední chvíli) letím zase zpátky do nemocnice. Razítko jsem jednou dostala, tak proč mi ho chtějí jen tak zrušit? Grrr...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)