Zbyněk s dětmi odjel na celý den kamsi okukovat modelovou železnici a já zůstala sama... bez mého lumíka :o( Měla jsem sice doma Zbyňkův pracovní foťák, ale s tím se nekamarádím. Nevybrala jsem si ho já, Zbyněk ho před lety prostě do firmy pořídil, aniž by tak závažný krok zkonzultoval se mnou... a mně se nelíbí. Nepadne mi do ruky, tak ho do ní neberu.
Dneska jsem (čistě a jenom kvůli Projektu, samozřejmě) udělala výjimku a dala foťáku asi vůbec první šanci mi ukázat, jak fotí. Ven do vichřice se mi vyjít nechtělo, tak jsem jenom tak zkusmo cvakla okno u mého počítače. Denně vedle něj strávím několik hodin, ať už díky účtování, brouzdání po netu nebo úpravě fotografií na PC... tak proč se nemělo objevit aspoň jednou na některém ze snímku, že. A myslím, že zrovna dneska byl ten správný okamžik - díky dešti nebylo vidět, že už si skla zasloužily zase jednou pořádně vydrbat a vyleštit ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
před 4 měsíci
2 komentářů:
:-) docela povedená, na foťák, co nesedí.. a sluníčko hřeje? tím úsměvem asi jo.
fotečka povedená,ale chápu, tě, když foťák nesedí, tak ho do ruky taky neberu.
Okomentovat