Čtvrtek 8. května 2008 (den 83)

No vida, v Projektu jedu teprve 83 dní a už se začínám rozjíždět a foťák vytahuji prakticky kdekoli... dneska jsem udělala přelomový krok a (dle doporučení z úvodních informací projektu) ho vytáhla v obchodě, kde běžně nakupuji. Tedy... jenom tam... no... přesně tam, no. Konečně, Taylor McKnight měl pravdu: všude kolem nás se najde záběr, který chce být vyfocen ;o)

Opět vložím víc, jak jednu fotku. Makro hmyzáků mě nikdy nepřestane fascinovat nově objevovanými věcmi. Tak třeba tento páteříček sněhový - není to srdíčko na zátylku roztomilé? A když už je tu to jaro... co takhle trochu páteříčkovského porna? ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 7. května 2008 (den 82)

Neodolala jsem pokušení jít se podívat, jestli najdu prázdnou kuklu po vylíhnuté berušce... a našla :o) Místo, kde jsem kuklu nafotila, je prakticky vedle Verunčiný školy, takže jsme se tam zaskočili podívat po vyučování. "Naše" kukla byla prázdná... a krom ní na zídce i listech byla spousta dalších a dalších "budoucích berušek". Krásně se dalo vidět, jak kuklení vlastně probíhá. Já si ve své naivitě představovala, že se larva do něčeho nějak zamotá nebo tak něco :o) a ono ne - larva se prostě zadečkem přichytí ke kameni nebo k lístku a jak si tam tak visí, tak postupně kuklovatí a kuklovatí a stále víc se přestává podobat larvě a začíná vypadat jako kukla... až pak prd a z kukly je beruška. Měla by to být záležitost několika dní.

Chvíli jsem byla v pokušení děti třeba někam pevně přivázat, aby nenapáchaly škody a usadit se s foťákem k zídce a čekat a čekat a čekat, než z nějaké kukly poleze beruška... ale nakonec jsem tento svůj geniální nápad vzdala. Verunka mi totiž začala vyprávět, jak jí ve škole paní učitelka povídala, že mě posledně viděla, kterak tady lezu s foťákem po zemi... ehm. Co by asi tak o mne lidem vykládala poté, až bych se před zídkou utábořila s dostatečnou zásobou jídla a pití a s dětmi přivázanými u blízkého stromu? Nevím... a tak nějak to radši ani vědět nechci ;o)

Pozn. 20.5.2008 - kukla po vylíhnutí s beruškou
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 6. května 2008 (den 81)

Původně jsem chtěla vybrat nějakou fotku ze hřiště a doplnit ji povídáním o dětech, nicméně dnešní povzdechnutí jedné maminy těžko překonám:
"Místo aby byli ochočení, tak mají ochočenou mne, neřádi."
A tak tu sedím u počítače, koukám z okna do nebe a hluboce přemýšlím, jak je to vlastně s tou ochočeností...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 5. května 2008 (den 80)

Tak jsem právě na blog nacpala články a fotky za poslední skorotýden, máme jednu v noci a já mám pocit, že už nejsem schopna napsat ani souvislou větu. Tak jen stručně - ta slizká zelená ohavnost na fotce se jmenuje Sliz. V pomatení smyslů jsem ji koupila nejenom Verče, ale její nadšení zrovna pro tuhle zmrzku na mne zapůsobilo a koupila jsem ji i sobě. Fuj. Je to slizké, v puse rozplizlé, na klacíku se to klátí sem a tam... a barví to jazyk do zelena :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 4. května 2008 (den 79)

Ladu dneska chytila nějaká fotonálada, chodila po bytě s foťákem a furt něco zvěčňovala... ponejvíce poníky... tak jsem se přidala a i na mém snímku najdete dva Laděnčiný poníky - opravdového a nakresleného.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 3. května 2008 (den 78)

Snažím se přetřídit naše soukromé papíry a jde to velmi ztuha. Che, na několika různě vysokých hromádkách po skříňkách různě po pokoji mám doklady i čtyři!!! roky staré... ale za to může Zbyňkovo účetnictví, kdybych se furt nemusela hrabat ve firemních papírech, měla bych chuť třídit ty naše. Možná ;o)

Mno, a narazila jsem i na Verunčiny desky s pololetním vysvědčením, čímž jsem si vzpomněla, že jsem jedné holčině (MyLady, zdravím :o) ) slíbila ofotit, jak vypadá slovní hodnocení v praxi. Nj, kdož po mně něco chcete, musíte mne neustále uhánět, protože co neudělám hned teď okamžitě obratem, na to za pět minut zapomenu... Takže dneska si splňuji jeden restík... a splněný restík stojí za fotku do Projektu, nebo ne?

...a aby mi nenaskákaly další - děkuji všem za komentáře u sexujících broučků, jak tu, tak na FFF. Fakt jste mne potěšily, já z těch děsně se lesknoucích krovek byla na mrtvici už při focení. Že mívám přepaly na fotkách děcek, to mne ani tolik nebere, konečně, kdykoli si je můžu vyfotit znova a vůbec, nejlíp je nahnat k profíkům, ať se na fotky dá koukat. Ale u havěti mě to fakt mrzí.

Verčino pololetní vysvědčení + desky, které si na něj vyrobila. Ne, obyčejné mít nemohla, protože paní učitelka říkala, že si je mají udělat z papíru a mají si je hezky pokreslit...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 2. května 2008 (den 77)

Venku všechno krásně kvete a voní, kvítky do okolí rozprašují alergeny, sluníčko se taky činí a na kůži vytváří svědivé flekance... no, tyhle jarní radosti se tedy netýkají mne, ale mojí mámy. Já si můžu dovolit strkat foťák i čumák přímo do kytiček a jestli se mi za to kytičky jednou pomstí stejně, jako dneska mámě, tak fakt nevím :o/

Ale nejenom kytičky mě dneska těšily. Taky jsem se po delší době ponořila do hlubin You Tube a hahá, vyštrachala jsem tam jednu písničku, kterou mám moc a moc ráda, protože... no, prostě proto. Ne, že bych ji neměla doma, jasně, že mám... i když ne zrovna na videu... ale mám ohromnou radost, že když se vyskytuje na netu, můžu si ji klidně vložit sem na blog :o)




(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 1. května 2008 (den 76)

Právě proběhla akce "Kadeřnice" - Hynek, Lada, Verča, táta, máma i já jsme si nechali upravit hlavinky :o) Snad jedině Džin se nám motal pod nohama a do křesla si k ostříhání nevylezl... To je taková naše hromadná rodinná akce, kterou vždycky z času na čas zopakujeme u jedné kadeřnice, kousek od rodičů... takové příjemně strávené odpoledne v kruhu rodinném...

A k večeru se u našich objevil i brácha s Janou a Viktorkou, takže jsem si zas mohla poňuchňat miminko :o) Brácha ho nechtěl půjčit, že prý si máme udělat svoje... ehm, a slyšela to máma a málem ji z toho vomejmali... ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 30. dubna 2008 (den 75)

...strká nosík do hlíny, on pozoruje broučka...

Nj, tihle dva broučci se mi moc líbili, protože z té kopřivy zářili do dálky. MMCH Laděnka tuhle u ploštic poučovala Hynečka: "Podívej, spojené ploštice, budou mít miminko!" Učenlivý Hynek od té doby rozeznává "spojené plostice" a "lospojené plostice" a shání se po těch miminkách...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 29. dubna 2008 (den 74)

Já vím, obrázek nic moc... když já si při hraní s Photoshopem připomněla své dospívání strávené ve fotokomoře. Hrozně ráda jsem si při vyvolávání fotek hrála s jejich úpravou a jeden z efektů vypadal i celkem podobně. Tuším se tehdy v průběhu vyvolávání musela fotka osvítit, a pak ještě nechat dovyvolat... nebo tak nějak a možná úplně jinak... akorát ty hrany tuším byly černé a ne bílé... ono je to už pár let nazpátek... radši ani nepočítám, kolik - přijde mi, že tak stará zas být nemůžu :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 28. dubna 2008 (den 73)

Občas mám pocit, že si díky lumíkovi doplňuji základní vzdělání. Tak například larva berušky, tedy slunéčka. Že něco takového vůbec existuje, jsem si při focení havěti všimla loni. A že ono TO dokonce kuklí... tak to je pro mne novinka dnešního dne. Fakt jsem dodnes ani netušila, že i berušky mají kukly

Poznámka pro ochránce přírody - ta larva s kuličkou hemolymfy se necítí být ohrožována mým fotoaparátem, ale Hynečkovými pampeliškovými paraplíčky. Rázně jsem zakročila a přivázala ho golfek, samozřejmě, že nestrpím, aby mi při focení stresoval mé hmyzí modely.

Poznámka pro ochránce dětí - zacházela jsem s ním jemně a navzdory připoutání v golfkách neřval, neb jsem mu ucpala pusu. Bonbonkem.

Pozn. 7.5.2008 - pokračování (kukla po vylíhnutí)
20.5.2008 - kukla po vylíhnutí s beruškou
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 27. dubna 2008 (den 72)

Uf, uf, uf... lumík stále víc blbne, než fotí, proto v dnešní fotce nehledejte žádný smysl :o( Pevně doufám, že až se mu podaří úplně pořádně vyschnout, tak že se ještě aspoň na nějakou dobu vzpamatuje a než mu odpadají zkorodované vnitřnosti, bude ještě nějakou dobu sloužit. Na nový foťák jednak nemáme peníze, jednak čím víc procházím parametry digitálních zrcadlovek, tím víc jsem na pochybách, jestli ji vlastně vůbec chci.

Ono totiž na profi verzi s vybavením na makro, jaké by se mi líbilo, mít rozhodně nebudeme a i kdybychom měli, asi bych byla první, kdo by doma ječel, že se ty peníze dají utratit smysluplněji :o( A co se setových objektivů týká, tak mám vážné obavy, že vzhledem k mé zálibě ve focení pišišvorů, by mi z foťáku lezly horší fotky, než z lumíka. A focení broučků se vzdávat nehodlám. Ne, že bych to uměla a ne, že bych se o ně nějak zajímala, ale je to příjemný relax dobře provozovatelný i na rodinném výletě. Stačí poodejít pár metrů od manžela s dětmi a hned se ocitám v jiném světě, ve světě plném zajímavých mikropříběhů... a přitom jsem stále na dohled rodině, čili Zbyněk nemá pocit, že je na děti sám...

Jenže co když se mýlím, co když je nějaká digizrcadlovka cenově dostupná i s vybavením, jaké by mně vyhovovalo? Nemůže mi přeci můj lumík odejít teď, když ještě nemám vybraného nástupce :o(

Jinak děti byly se Zbyňkem opět na lodi, přidávám alespoň jednu ze starších fotek lodičky. Koho zajímá můj vztah k lodím, může kouknout na starší článek. MMCH holky se dnes letos poprvé koupaly ve volné přírodě, tedy na slepém rameni Vltavy. Lady má zpoždění - loni koupel zvládla o téměř dva týdny dříve...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 26. dubna 2008 (den 71)

Dneska šla loď na vodu, Zbyněk byl s děcky v loděnici, já zůstala doma a jenom jsem ti tu tak něco šolíchala... přitom jsem kontrolovala i Verči aktovku. Člověk by nevěřil, co v ní všechno tahá. Ve škole mají momentálně jednu učebnici matematiky, jednu prvouky, jednu angličtiny a k tomu jeden sešit na psaní + jednu žákovskou knížku... a přesto Verči taška je kolikrát těžká, jako kdyby v ní přenášela kamení. Mno, ono vlastně ty kameny v ní kolikrát i přenáší. A taky šišky, spoustu papírů, hračky, třeba i dvě-tři knížky na čtení...

Nemilosrdně jsem tedy vyházela všechny zbytečnosti a podepsala žákajdu. Tu jsem taky vyfotila do Projektu - byla to fuška, protože po včerejší koupeli lumík blbne víc, než doteď a na jeden snímek jsem ho asi tak desetkrát musela vypínat a znova zapínat, než se chytil a něco vyfotil :o/

Jak vidíte, Verunka má samé jedničky... mám pocit, že samé jedničky mají všechny děti ze třídy... kolikrát jsem překvapena, za co všechno se dávají: v matematice za skládání tangramu, v informatice za dopis kamarádovi, ve světě práce za sázení řeřichy, v dramatické výchově za sochy, v češtině za chodící diktát...

MMCH překvapilo mě i oznámení o pozdním příchodu na vyučování. Jak z textu vyplývá, Verča se nejspíš rozhodla studovat základku večerně... ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 25. dubna 2008 (den 70)

Od rána prší a prší a tak jsem vytáhla tašku s holinkami. Jako že už nemusí být uskladněné přes zimu a je nejvyšší čas je znova začít obouvat dětem. Nejmenší z nich jsem zkusila nasadit Hynkovi, sice byly trošičku větší, ale ne o moc, tak jsem to neřešila a vyšli jsme směr kaluže.

Hynkovi se v nich moc líbilo, konečně - existuje nějaké dítě, které nemá louže rádo? a mne napadlo i přes déšť vytáhnout foťák a Hynkovu radost si zvěčnit. Normálně by mě to nenapadlo, ale to víte - Projekt je Projekt...

"Mamííí," ozve se najednou Hynek. "Boticka spadla." Rychle se za ním vrhám, sedám si na bobek a posazuji si Hynka na koleno, aby nožkou v ponožce nešlápl do vody a zároveň se natahuji a lovím holínku dřív, než se stihne ponořit ke dnu a zavlhčit zevnitř. Musím si poplácat na rameno, akce byla skvělá a rychlá a noha byla navrácena zpátky do sucha... akorát jsem si neuvědomila, že jsem foťák vytáhla jenom na dva-tři rychlé cvak cvak snímky a chtěla (leč nestihla) ho kvůli dešti zase hned vrátit do brašny, takže mi nevisel na krku, jako obvykle, ale jenom jsem ho při usazování Hynka narychlo odložila do svého klína... a on si teď klidně ležel uprostřed kaluže místo holinky :o(

V první milisekundě mě napadlo, jaká je škoda, že nevlastním mobil s foťákem - obrázek plovoucího lumíka by jistě byl hvězdou Projektu a nesl by v sobě tolik emocionálního náboje, že by nepochybně předčil i uraženou Verču... ale hned jsem se vzpamatovala a vytáhla ho. Nicméně mám pocit, že jestliže doteď jsem nestihla foťák reklamovat, tak teď už to asi nemá cenu, protože cokoli mu doteď bylo, to se od tohoto okamžiku dá svést na vodu v přístroji :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 24. dubna 2008 (den 69)

Schody - oblíbená zábava dětí. Zejména Hyneček už dorostl do věku, kdy na každé schody musí vylézt, aby z nich "či - dva - jedna - hop" mohl skočit. Ráno jsem opět rozvážela děti do školy a školky a schody v ulici od školky k autobusu jsou pro skákaní jak dělané. Je jich hodně a nejsou příliš vysoké a Hynek si přímo užíval, že je má sám pro sebe a žádná z holčiček ho nepohání k rychlejšímu tempu, takže se může vracet k těm, ze kterých se mu skákalo obzvlášť dobře...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 23. dubna 2008 (den 68)

Včera byla fotka ze školky, tak dneska pro změnu ze školy. Takhle nějak si mé nejstarší dítě představuje uklizenou bundu :o/ Ze třídy je pomalu nejmenší, ale co nevisí nejlépe u stropu, není dostatečně uklizené...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 22. dubna 2008 (den 67)

Poslední dobou jsem nějaká příšerně unavená a nic mě nebaví a dneska se mi ani fotit nechtělo :o/ Tak jenom taková jakýchkoli ambic prostá rychlovka, provizorně nazvaná "Děti na školkové zahrádce".
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 21. dubna 2008 (den 66)

Pampelišky, pampelišky, pampelišky... všude, kam jen oko dohlédne, jsou samé pampelišky. Určitě se nikdo nemůže divit, že i na tomto blogu budou opět - pampelišky...

Pravda je, že dneska jimi byly fascinovány nejenom děti, ale i já. Pod dojmem diskuze na téma "jak nám který foťák zvládá režim makro" a při vzpomínce na radost z objevení "kroucánků", jsem zkoušela vyfotit pampelišku maximálně zblízka. Mno, nečekejte žádný zázrak, dost brutální výřez je udělaný při 100% zvětšení a šanci nějak ovlivnit kompozici snímku jsem prakticky neměla - v reálné velikosti při focení jsem byla ráda, že vidím alespoň tu pampelišku, zbytek jsem zkoumala až při zvětšení na monitoru.

Na druhé fotce jsem já, abyste neřekly, že děti a Zbyňka sem cpu pořád a já se tu přitom ani neukážu. Při pletení věnečků (za pochodu) mě vyfotila Verča.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 20. dubna 2008 (den 65)

Hynek po koupeli.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 19. dubna 2008 (den 64)

Sobota byla ve znamení vééélkého úklidu a véééélký úklid znamená vyhrabávání všemožných kresbiček a výtvorů zahrabaných na různých místech zejména dětského pokoje. Tuto papírovou vázičku s kytkami si Lady přinesla ze školky tak před týdnem, dvěma.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 18. dubna 2008 (den 63)

Zbyněk odjížděl brzy ráno kamsi pryč, takže ranní rozvoz dětí do školy a školky byl na mně. Zvládla jsem to, byť s odřenýma ušima - Verču jsem převedla přes všechny silnice a poslední kus cesty jsem ji nechala utíkat samotnou, aby ji mladší sourozenci zbytečně nezdržovaly svými pomalými nožkami... přiběhla tak akorát na poslední chvíli.

Snímek je z druhé části ranní cesty - z autobusu, ve kterém jsem Ladu vezla do školky. Lada využila zamžených oken ke kreslení prstem (no, dle potřeby si sklo dodýchávala) a Hynkovi se malůvky moc líbily. Zvlášť když se s ním radila, co má kreslit.

"Hynečku, chceš nakreslit álavjů?" zeptala se Lady. "Jo," odpověděl Hynek. Lada vytvořila srdíčko. "Jestě álavjů," dožadoval se Hynek. "Tak jo," odtušila Lady. "Ještě nakreslím malý álavjů... To je anglicky - Miluji tě. - víš?" Lady Hynka objala, div ho nerozmáčkla a vrazila mu velkou pusu. Hynek se radoval: "Álavjů, álavjů..."

Pokud by vás zajímalo, kam na to Lady chodí... inu, do školky. Sotva jsme přišli, "čestná stráž" sedící ve dveřích od třídy a hlídající, kdo další mezi ně přišel, se nejdřív pomuchlovala s Hynečkem, pak pozdravila Ladu a nakonec houkla do chumlu dětí: "Máš tu svoji milenkyni!" Jeden hošík se oddělil a už se třídou neslo jeho a Laděnčino: "Álavjů, álavjů!"

Jo, jo... láska...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 17. dubna 2008 (den 62)

A je to tady. Venku je čím dál tím víc teplo a scénář po odchodu ze školy a školky je vždycky stejný - děcka se pohádají, na které hřiště chtějí jít. Ať se nakonec vybere jakékoli, minimálně jedno dítě řve a uráží se. Při troše štěstí se mým výběrem nakrknou všichni tři. No a pak jsme na hřišti hodinu, hodinu a půl a očima posouvám ručičky hodinek dopředu , dvě hodiny a mně to připadá jako celá věčnost a ten děsně zpomalený čas nenávidím... a mrznu. Ono se to nezdá, děcka jsou v pohybu, ty se zahřejí. Já čekám, čtu si knížku (prolejzám trávu a hledám broučky, stavím si bábovičky z písku...) a nedostatkem pohybu je chlad intenzivnější... a už teď se děsím ještě teplejšího počasí, kdy na hřištích zůstáváme i tři hodinky, čtyři...

Takže dneska šnek jako symbol pomalu se vlekoucího času... MMCH - projektantky, myslím na vás! Šnečka jsem vyfotila speciálně kvůli mešíku, kdy jsem si vzpomněla na Lucku ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 16. dubna 2008 (den 61)

Má nálada je stejně černá, jako dnešní snímek... tak snad vám nikomu ani nebude vadit, když protentokrát vynechám všechny kecy.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)