Pátek 25. dubna 2008 (den 70)

Od rána prší a prší a tak jsem vytáhla tašku s holinkami. Jako že už nemusí být uskladněné přes zimu a je nejvyšší čas je znova začít obouvat dětem. Nejmenší z nich jsem zkusila nasadit Hynkovi, sice byly trošičku větší, ale ne o moc, tak jsem to neřešila a vyšli jsme směr kaluže.

Hynkovi se v nich moc líbilo, konečně - existuje nějaké dítě, které nemá louže rádo? a mne napadlo i přes déšť vytáhnout foťák a Hynkovu radost si zvěčnit. Normálně by mě to nenapadlo, ale to víte - Projekt je Projekt...

"Mamííí," ozve se najednou Hynek. "Boticka spadla." Rychle se za ním vrhám, sedám si na bobek a posazuji si Hynka na koleno, aby nožkou v ponožce nešlápl do vody a zároveň se natahuji a lovím holínku dřív, než se stihne ponořit ke dnu a zavlhčit zevnitř. Musím si poplácat na rameno, akce byla skvělá a rychlá a noha byla navrácena zpátky do sucha... akorát jsem si neuvědomila, že jsem foťák vytáhla jenom na dva-tři rychlé cvak cvak snímky a chtěla (leč nestihla) ho kvůli dešti zase hned vrátit do brašny, takže mi nevisel na krku, jako obvykle, ale jenom jsem ho při usazování Hynka narychlo odložila do svého klína... a on si teď klidně ležel uprostřed kaluže místo holinky :o(

V první milisekundě mě napadlo, jaká je škoda, že nevlastním mobil s foťákem - obrázek plovoucího lumíka by jistě byl hvězdou Projektu a nesl by v sobě tolik emocionálního náboje, že by nepochybně předčil i uraženou Verču... ale hned jsem se vzpamatovala a vytáhla ho. Nicméně mám pocit, že jestliže doteď jsem nestihla foťák reklamovat, tak teď už to asi nemá cenu, protože cokoli mu doteď bylo, to se od tohoto okamžiku dá svést na vodu v přístroji :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)