Středa 2. července 2008 (den 138)

Občas bych si přála být šnečkem... pak bych zalezla do ulity a bylo by naprosto jedno, co se kolem mne děje a neděje... to by se mi moc líbilo...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 17. dubna 2008 (den 62)

A je to tady. Venku je čím dál tím víc teplo a scénář po odchodu ze školy a školky je vždycky stejný - děcka se pohádají, na které hřiště chtějí jít. Ať se nakonec vybere jakékoli, minimálně jedno dítě řve a uráží se. Při troše štěstí se mým výběrem nakrknou všichni tři. No a pak jsme na hřišti hodinu, hodinu a půl a očima posouvám ručičky hodinek dopředu , dvě hodiny a mně to připadá jako celá věčnost a ten děsně zpomalený čas nenávidím... a mrznu. Ono se to nezdá, děcka jsou v pohybu, ty se zahřejí. Já čekám, čtu si knížku (prolejzám trávu a hledám broučky, stavím si bábovičky z písku...) a nedostatkem pohybu je chlad intenzivnější... a už teď se děsím ještě teplejšího počasí, kdy na hřištích zůstáváme i tři hodinky, čtyři...

Takže dneska šnek jako symbol pomalu se vlekoucího času... MMCH - projektantky, myslím na vás! Šnečka jsem vyfotila speciálně kvůli mešíku, kdy jsem si vzpomněla na Lucku ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)