Na barák nám nainstalovali novou reklamu. My jsme na tom dobře, nad našimi okny jenom svítí reflektory, na kterých je zajímavé za deště sledovat tanec kapiček :o) Nájemníci v patrech nad námi to mají horší - přes okno jim jde plátno s reklamou :o/ Fujtajxl :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Po jednom ukázkovém skautském odpoledni v družině se Verča rozhodla, že se dá ke skautům. Ne snad proto, že by chtěla taky umět stavět stany nebo střílet z luku, ale protože do oddílu bude chodit i Ester a Rose. Jsem zvědavá, jak dlouho jí nadšení vydrží. Dneska má čtvrtou schůzku a už děvčata byla vyhnána žebrat - sbírají peníze na školu v Etiopii. Prý jakmile jsou u sbírky taky tyhle malé roztomilé holčičky, vybere se vždycky víc, ptž jim lidi radši dávají. No jo, chápu dobrý úmysl... ale že bych z toho měla radost :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
I dnes je pořád ještě podzim. Těším se na léto, až bych z toho nejradši brečela...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Hehe, máme už skoro polovinu říjnu a věřili byste tomu, že stále ještě jezdím na kupon z předchozího čtvrtletí? A to jsem od začátku měsíce už dvakrát ukazovala legitku revizorovi, naposledy dneska. No, naštěstí asi byli zblblí stejně, jako já a nějak nevzali na vědomí, že vlastně jezdím načerno.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Podzim. Hnusnej blbej podzim. A nejhorší je, že po něm přijde ještě hnusnější a ještě blbější zima.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
S hnusným podzimním počasím nastává doba, kdy se občas ráno probudím... a nemluvím. V lepším případě sípám, v horším ani to ne. No a pak se pokud možno držím doma v teple, nosím na krku šátek jak Ferda mravenec, piju horký čaj a jsem nervózní z toho, že nemůžu ani haranty pořádně seřvat. Dnes mi letošní podzim tuto zábavu dopřál poprvé, takže Zbyněk vzal děcka a odjel s nimi na celý den kamsi pryč.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Pátek, holčičky mají kurz plavání. Původně jsem si malovala, jak zapíšu všechny tři skřety a tím získám hodinku času, ve které budu sedět za sklem bazénu s knížkou v ruce, občas hodím oko, jestli mi instruktoři někoho neutopili a jinak si budu nikým nerušena číst. Jo, ovšem Hynek, jakmile zaslechl slovo "voda" nasadil neoblomné "neci" a já se mohla rozloučit s plánovaným klídkem v teple. Momentálně pátky tedy vypadají tak, že vyzvednu děti ze školky, sjedu pro Verču do školy a jdeme domů. Pomalu pobalíme věci a vracíme se směr školka na plavání. Doprovodím holčičky, Hynkovi koupím úplatek - kakaíčko - tím získám tak deset minut, abych si aspoň ověřila, že holky opravdu ze šaten došly k instruktorům u bazénu a vidím první skočení do vody. Pak už mě nemilosrdně táhne ven, kde tedy pomalu začíná být docela nevlídno. Následuje hodina na hřišti nebo jedeme do obchodního centra, kde s velkým nadšením projde celé hračkářství, všechny hračky vyzkouší a nějakou drobnost ze mne vždycky vymámí. Vracíme se zpátky k bazénu, kde čekáme na Verču s Ladou - nevím, jak se jim to daří, ale vždycky odchází poslední, většinou tak do půl hodiny. Mezitím se Hynek nudí a zlobí po chodbách. No a pak už můžeme jet domů. Docela by mě zajímalo, jak to čekání budu přežívat, až venku napadne sníh, který já z hloubi duše nesnáším :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Ráno jsem vstala, koukla z okna a div mě neomejvali - no jasně, už je to tady, zima se blíží, rána budou nevábná... :o/ Když jsme vyšli ven, Hynek vytřeštil oči, rozhlédl se kolem sebe a pronesl: "Fuj, tady je ale všude kolem špíny."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Protestní, informativní a zábavné shromáždění "Za normální porod" před budovou ministerstva zdravotnictví. Na snímku Zuzana Štromerová a Debra Pascali Bonaro. Asi bych měla něco napsat, ale nějak mě poslední dobou porodní témata dost vyčerpávají, mám pocit boje s větrnými mlýny :o/
Odkazy:
* Petice za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě
* Hovory o rodině ze dne 5.10.2008 (oč jde v petici, zajímavě a odvážně promluvil i dr. Koucký od Apolináře)
* Blog Michaely Mrowetz
* další fotky z akce od Morrigny a ode mne :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Mám za sebou jeden odborný seminář a děsně se mi na něm líbila jedna kanylka. Taková ta malá hadička, která se napíchne lidem do žíly, pokud mají mít třeba infuzi. Uvnitř té malé hadičky je jehla, kterou se píchne a která se pak vyšoupne ven... a téhle přitom vytahování automaticky naskočí malý klobouček, takže ani střevo, jako jsem já, se o ni nemůže píchnout. Zamilovala jsem si ji na první pohled... jenom škoda, že u nás na oddělení je nemáme :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Podzim. Pozor na hlavy, už padají ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Existuje jeden dobrý důvod, proč mít pořád umytá okna - pokud přes ně potřebujete fotit, nebude fotka vypadat stejně blbě, jako ta moje :o/
A ptž klasicky dohazuji blog se zpožděním, tak vám k té berušce mohu podat doplňující informace. Jedná se o berušku Harmonia axyridis, která je hodně alergenní, takže jak Novinkám sdělil jeden entomolog: "Hlavně není vhodné, aby je pojídaly malé děti." Takže pozor - dětem dávat k jídlu přeci jenom něco jiného ;o)
* Na pražské balkony přilétají hejna asijských berušek, lidem hrozí alergie
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Podzim ve školce.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Sice nejsem zrovna příznivcem různých tabletek, kapslí, sirupů, kapek a dalších výrobků farmaceutického průmyslu, nicméně tuhle jsem si jednu krabičku koupila. 60 kapslí + dalších 30 k tomu zdarma, no nekup to :oP Cosi na zlepšení paměti, z jinanu dvoulaločného, má se to užívat minimálně dva měsíce. Tak to užívám, užívám, už ty dva měsíce skoro mám... a sleduji, že se se mnou začínají dít divné věci. Jako třeba že zapomenu tašku s věcmi v autobuse a musím pak s dětmi honem rychle utíkat dvě zastávky na konečnou, abych si ji vyzvedla nazpátek. Nebo že vypustím děti u školy pod kaštan, zaskočím do šatny pro Verunku a pak jsem schopná s ní klidně jít domů a po Hynkovi s Ladou ani nevzdechnout. Jdu do obchodu pro tři věci, přitáhnu jich plnou tašku... jenom z těch tří potřebných jsem si nevzpomněla ani na jednu... Tak a teď jsem z toho všeho zmatená a nevím - byla jsem taková vždycky, akorát že teď se mi prokrvil mozek tak, že už jsem schopná si to aspoň uvědomovat... nebo snad na mne ty malé zelené potvory účinkují obráceně a díky nim co můžu, to zapomenu?
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Ve škole probíhá sběr papíru. Verunka přitáhla krásných 104 kilo :o) Na snímku kontejner, který až do pátku čeká, jaké zajímavé tiskoviny do něj kdo hodí. Docela mu závidím - moc dobře si vzpomínám na dobu, kdy jsem sama nosila sběr do školy. Odkládal se u vstupních dveří a vždycky se tam dala vyhrabat spousta čtiva (pokud se učitelky ani školník nedívali) :o)))
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Kaštany, kaštany a zase kaštany... hřiště nám neuteče, to děti klidně oželí... ale co kdyby ty kaštany někdo vysbíral? Sbírají se pořád, doma jsou všude, občas je vyperu s prádlem a (co je velmi milé) vím, že nějaké zůstanou poschovávané po kapsách, kde je v zimě či na jaře budu náhodně nacházet... v takových chvílích z každého kaštaního nalezence vždycky cítím sluníčko, které mě dokáže krásně prohřát, když už z té hnusné zimy (každá zima je hnusná) mívám deprese :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
S podzimním ochlazením jsem z vyšších přihrádek skříně vytáhla tašku s teplým oblečením a všechny děti se hned nadšeně zmocnily čepic, šál a rukavic. Nejraději by v nich už chodily ven, to maj ovšem přísně zakázáno. Já se nijak netajím tím, že v podstatě nejsem normální... ale abych byla za CVOKA, který v září balí děti jak do třeskutých mrazů... tak to fakt radši ne. Mno, tak alespoň doma bývají vidět takovéto a podobné obrázky...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Vždycky jsem se bála pavouků. Tedy - vždycky jako kam až mi paměť sahá. Ještě dřív jsem se jich prý nebála, naopak jsem je údajně chytala a házela na sestřenici, která z nich mohla mít smrt 
Tohle ovšem považuji za ohavnou pomluvu, neumím si představit jediný důvod, proč bych ty osminohé potvory měla chytat do rukou... zvlášť, když jsem se jich přeci VŽDYCKY bála. Bojím se jich pořád, ale od té doby, co je fotím, už ne tak panicky. Už jenom mírně. Už nemám zástavu srdce, když mi nějaký nečekaně proběhne pod nohami, už v děsu neprchám z ložnice, pokud se v ní zalíbí též pavoukovi, ba dokonce jsem dneska vyluxovala veškeré pavučiny v komoře a na záchodě a netrpěla při tom představou, že tímto činem na sebe svolávám pomstu všech pavouků, kteří mi v dohledné době provedou strašlivé věci (neptejte se mne jaké - tak dalece jsem se nikdy myslet neodvažovala).
Takže asi tak. Pořád se bojím pavouků a třeba křižáka bych do rukou rozhodně nevzala. Ovšem na druhou stranu už jsem párkrát zkoušela chytit něco méně chlupatého a pokaždé mě upřímně potěšilo, že ono se to ode mne nechtělo nechat chytat a prchalo to pryč :o)))
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Zbyněk tak, jak ho známe nejčastěji - s mobilem u ucha. Příště ještě přidám ještě jeho záda za PC stolkem a budete mít obraz o něm kompletní :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Moucha. Fotila jsem ji poránu, zmrzlá byla snad ještě víc než já a tak mě nechala, abych si na ní experimentovala s focením. No jo, už je to tak. Nevidím to jinak, potřebuji nový foťák, tenhle mi fakt na focení pišišvorů nevyhovuje
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Na dnešek jsem se hodně těšila - chtěla jsem se jít podívat na představení Karla Plíhala, jehož písničky já moc a moc ráda :o) Lístky měl zajistit Zbyněk, ale neměl čas... on vlastně neměl čas ani jít se podívat se mnou. No co už, když jsem pochopila, že společně nikam nevyjdeme, tak jsem ani nesháněla hledání a prostě jsem počítala s tím, že až Zbyněk večer zasedne k počítači a začne na něm dělat nějaké papíry do firmy, tak mu nechám doma děti a nenápadně zmizím sama... jó, houby :o( Zrovna dneska byl Zbyněk doma odpoledne, zato k večeru se zvedl a zmizel dřív, než já... někam "do terénu", doladit smlouvu, předat zakázku nebo co já vím... a já zůstala doma s dětmi sama a Plíhala jsem si mohla tak maximálně pustit na YouTube :o(
Takže jsem opět vzala do rukou Slovník cizích slov... ale co už. Já se nedám. Zbyněk ještě netuší, že už mám koupené na prosinec lístky na Izera (bezva, dají se koupit přes net a přijdou poštou) a když nepůjde se mnou, půjdu sama... i kdybych měla doma skřety připoutat za ruce k topení, aby neprovedly nějakou nepřístojnost, pokud by náhodou zase neměl čas postarat se ani o vlastní děti ]:->
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Prší... a Lady si déšť užívá, zrovna tak, jako si ho užívám i já...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
