Neděle 28. září 2008 (den 225)

Vždycky jsem se bála pavouků. Tedy - vždycky jako kam až mi paměť sahá. Ještě dřív jsem se jich prý nebála, naopak jsem je údajně chytala a házela na sestřenici, která z nich mohla mít smrt Tohle ovšem považuji za ohavnou pomluvu, neumím si představit jediný důvod, proč bych ty osminohé potvory měla chytat do rukou... zvlášť, když jsem se jich přeci VŽDYCKY bála. Bojím se jich pořád, ale od té doby, co je fotím, už ne tak panicky. Už jenom mírně. Už nemám zástavu srdce, když mi nějaký nečekaně proběhne pod nohami, už v děsu neprchám z ložnice, pokud se v ní zalíbí též pavoukovi, ba dokonce jsem dneska vyluxovala veškeré pavučiny v komoře a na záchodě a netrpěla při tom představou, že tímto činem na sebe svolávám pomstu všech pavouků, kteří mi v dohledné době provedou strašlivé věci (neptejte se mne jaké - tak dalece jsem se nikdy myslet neodvažovala).

Takže asi tak. Pořád se bojím pavouků a třeba křižáka bych do rukou rozhodně nevzala. Ovšem na druhou stranu už jsem párkrát zkoušela chytit něco méně chlupatého a pokaždé mě upřímně potěšilo, že ono se to ode mne nechtělo nechat chytat a prchalo to pryč :o)))
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)