Úterý 15. dubna 2008 (den 60)

Na dnešek se těšily jak holky, tak i já - naplánovaly jsme si návštěvu Faty Morgany. Hynkovi to bylo jedno. Sice už na výstavě exotických motýlů byl a dokonce jednoho málem i zašlápl, ale tak se stalo už dávno, před rokem, tam Hynkova paměť nesahá...

Procházela jsem si fotky ze skleníku a nemůžu na blog nedat tohoto úžasného motýlka, letos se mi poprvé poštěstilo ho vidět a všichni čtyři jsme jím byli nadšeni :o) Škoda jen, že lumík si trval na svých časech kolem 1/20, což tedy já z ruky neudržím a je to znát :o( Fotit s bleskem se mi neosvědčilo... tedy, asi by to šlo, kdybych měla čas si pohrávat s intenzitou, ale jednak jsem i letos musela neustále honit Hynka, jednak lumík stávkoval, tudíž když zrovna fotil, musela jsem rychle mačkat spoušť a ne si moc vyskakovat přenastavováním :o/ Nebyl jediný, teplo a vlhko nesvědčilo i jiným foťákům (co jsem tak jedním uchem poslouchala nadávání několika dalších návštěvníků, zatím co jsem mezi zuby cedila nadávky svoje), což ovšem byla útěcha docela slabá.

Pokud vás zajímá info o mém dnešním úlovku, přidávám dva vygooglované linky:
Attacus atlas má téměř půl roku zpoždění
Obří motýli fascinují v pražské Botanické zahradě

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 14. dubna 2008 (den 59)

Dneska měly být na programu dne ploštice, ale pak jsem si to rozmyslela a radši vybrala foto pampelišky. Ono je to celkem jedno, ať už vyberu to nebo ono, nemůžu se splést, obojí moje děti milují. Krom toho, že jsem dnes na žádost dětí vyfotila asi tak všechny ploštice bydlící u zdi krčského hřbitova, tak jsem si domů dovezla i golfky plné žlutých květů pampelišek.

Pro kytičky jsem se rozhodla, protože jsem si vzpomněla na včerejší příspěvek od MichaelyK o "kroucánkách" :o) Taky jsem si jich na pampeliškách už všimla, ale sebekriticky přiznávám, že až poté, co jsem začala fotit makro. Vlastně vůbec do doby, než jsem si někdy před rokem pořídila lumíka, mi zůstala utajena spousta krásných a zajímavých věcí... které jsem prostě dřív neviděla, neb jsou příliš malé a na první pohled nenápadné...

A protože se dneska prohrabávám fotoarchivem v zoufalé snaze vyčlenit a odmazat špatné fotky a zaarchivovat ty lepší (och, i té sebešpatnější fotky mi je zpravidla líto - co kdyby se mi někdy ještě hodila, třeba jako porovnání s nějakou lepší fotkou), přidávám i jednu pampelišku z loňska. Foukací, tu mají moje děti snad ještě o trošičku radši, než kvetoucí ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 13. dubna 2008 (den 58)

Vůbec nemám kecavou náladu a ani trochu mi nepřidalo, že zrovna tahle fotka se mi technicky silně nepovedla :o( tak jenom tak ve stručnosti - dneska mě zase napadlo, že by fakt nemuselo být špatné mít čtyři děti... (To děcko, které ještě odsud neznáte, se taky jmenuje Verunka.)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 12. dubna 2008 (den 57)

Odpoledne jsme strávili na hřištích v parku, kde si v Café Na půl cesty víceméně pravidelně kupujeme preclíky. Přesně tyhle:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 11. dubna 2008 (den 56)

Jééééé... Týý blďo! Bloucek!... Vidíš ho? Vidíš ho? To je huustýýýý!... A mami, vyfotíš si ho?
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 10. dubna 2008 (den 55)

Nemám již sil, abych k dnešnímu dni něco psala. Verčina nálada "Nechte mě všichni bejt!" se prolínala celým odpolednem i večerem, takže mám za sebou několik hodin dětského řevu, hádek, pošťuchování a žalování... a mám všech třech harantů plný zuby. Přeji všem dobrou noc, místo zdlouhavého blogování si jdu si nechat zdát něco pěkného ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 9. dubna 2008 (den 54)

Můj první letošní vyfocený motýl. Jinak třetí, kterého jsem viděla (prvního žluťáska jsem z auta nestihla vyfotit koncem února, druhá babočka se výšinách nade mnou vznášela v březnu). Já vím, na kytičce by mu to slušelo víc... když jemu se líbil zrovna chodník
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 8. dubna 2008 (den 53)

"A kdy už bude jaro?" ptá se mě Lady asi tak od konce prosince. Úplně přesně od pětadvacátého, kdy tato otázka nahradila svoji předchůdkyni "A kdy už budou Vánoce?". Na jaro se Lady těší z jednoho prostého důvodu - v té době se totiž ze zimního spánku probouzí žirafy. Nebo tedy minimálně jedna žirafa, ta skákací, kousek od školky, za dvacet korun dvanáct minut... A hurá!!!!! Jaro už je tady ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 7. dubna 2008 (den 52)

Třídní schůzky. Naprosto bezproblémová akce. Verča s učením a chováním ve škole problémy nemá, takže s učitelkou není třeba nic řešit. No a děti si můžu vzít na schůzku s sebou, neb ve třídě je i koutek s hračkami, takže se zabaví a neruší, tudíž ani hlídání nemusím zajišťovat. MMCH Ladu tentokrát zaujal psací stroj a klávesnice od počítače a zaujatě si porovnávala, jestli je rozložení písmenek na obou stejné - moc mě mrzí, že jsem si její zaujatý výraz nezvládla vyfotit. Přeci jenom kdybych po třídě běhala s foťákem, bylo by to jaksi nezdvořilé vůči učitelce, která nám vykládala o škole v přírodě, ředitelském volnu a dalších důležitých věcech :o/

Aha, a málem bych zapomněla - děti z 1.A dneska odložily tužky a začaly psát perem :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 6. dubna 2008 (den 51)

Bylo asi tak jedenáct v noci, když jsem z dětského pokoje uslyšela podivné zvuky. Myslela jsem, že některé z dětí brečí ze spaní, tak jsem šla zkontrolovat situaci... a vidím, jak Lady sedí na posteli a pobrukuje si. "Copak je, Lady?" ptám se a skláním se k ní. "Bolí tě něco?" - "Ne," odpovídá Lada. "Já si jenom dělám stíny," říká a ukazuje mi na stěně stínového kohouta. Teprve teď jsem si všimla, že v pokoji svítí lampička a dochází mi, že Lada neplakala, že si jenom povídala s postavičky ze stínů.

Došlo mi, že vlastně ještě za dnešek nemám žádnou fotku a že to jediné, co bych v tuto dobu mohla cvaknout, je hora špinavého nádobí vedle dřezu, kterou sice ještě musím zlikvidovat, ale vůbec se mi do toho nechce. Jdu si pro foťák a ptám se Lady, jestli mi ještě ukáže nějakého hezkého ptáčka, že bych si ho ráda vyfotila. Lada hluboce přemýšlí, co mi odpovědět, nicméně z horního patra palandy se bez zaváhání ozývá Verča: "Mamííí, já, já ti udělám ptáčka, jóóó?"

Co z toho vyplývá? Že je naprosto jedno, v kolik vyháním děti do postele. Stejně v ní usínají teprve tehdy, když chtějí ony samy. Jenom je mi záhadou, jak je vůbec možné, že si Verči učitelka nestěžuje na pospávání v lavici... i když... třídní schůzky jsou zrovna zítra, kdo ví, co se na nich dozvím...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 5. dubna 2008 (den 50)

Po delší době konečně zase víkend, kdy jsme se Zbyňkem nemuseli sedět u počítače a mohli jsme vzít děti na rodinný výlet :o) A když na výlet, tak samo že vlakem. S sebou jsem si přibalila knížku "Železničářský pitaval" - to je taková povzbudivá kniha ideální pro cestování vlakem. Není velká, má krátké příběhy (takže mezi čtením člověk zvládne i konverzovat s dětmi) a vejde se mi nachlup přesně vedle foťáku, aniž by mi v brašně nějak překážela. A ten obsah! Jedno železniční neštěstí vedle druhého, způsobené jak jinak než lidskou blbostí a nepozorností... Fakt, chcete-li jízdu vlakem nejenom pouze "nějak přežít", ale i si ji naplno prožít - s lehkým mrazením v zádech během jízdy a krásným úlevným pocitem při vystupování - určitě si ji pořiďte a nezapomeňte před cestou přidat do batůžku.

Pokud se na četbu knihy necítíte, tak snad radši ani neprohlížejte dnešní fotky. Je mezi nimi i jedna pouze pro silné povahy. Nejsem hyena, obvykle bouračky nefotím... ale ona ta srážka auta s vlakem na přejezdu tak nějak zapadá do dnešního dne, ilustruje přesně ty příběhy, o kterých jsem si od rána do večera četla...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 4. dubna 2008 (den 49)

Verunka si ze školy přinesla tangram, že prý si mají za domácí úkol něco skládat. Oni ho normálně ve škole používají při výuce matematiky, nejspíš k procvičování geometrické představivosti??? Ale to je celkem nepodstatný detail. Důležité je, že maminka celý večer poctivě skládala a usoudila, že jí to stále ještě myslí, tudíž nic nebrání jejímu případnému nástupu do první třídy ;o)
MMCH pokud si chcete taky zaskládat, můžete se podívat třeba sem: http://www.bosounohou.cz/tangram/?c=0
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 3. dubna 2008 (den 48)

Na programu dne je opět Zbyněk. On totiž přišel domů ostříhaný, k nelibosti mé i našich dětí :o( Nemůžu si pomoct, ale moc se mi líbí, když mu vlasy kolem hlavy neposedně trčí do všech stran, Zbyněk s rozcuchem vypadá tak hezky roztomile roztržitě... Snímek není zrovna povedený, ale zato Zbyňka vystihuje - věčně chodí po bytě s mobilem u ucha a vykecává se a vykecává (pracovně, tedy, zas abych mu nekřivdila)... ne nadarmo si všechny tři děti prošly obdobím, kdy si povídaly s kalkulačkou u ucha: "Haló, haló... neslyším... haló..."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 2. dubna 2008 (den 47)

Oblíbený chodník mých dětí - vede z kopce dolů, dolů, dolů... a ještě dolů... Mé děti nikdy neodolají běhu, jenom jim musím "závod" odstartovat... i když poslední dobou se mi do startování míchá Hynek s frází odposlouchanou na jedněch anglických stránkách her a hříček pro děti: "Ledý stedý gou!" (To dítě úplně vepředu už není moje, to stejnou trasu utíká čirou náááááhodou...)

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 1. dubna 2008 (den 46)

Jsou snímky, které člověk může udělat jenom jednou za život - například záběry z vlastní svatby nebo vlastního pohřbu. A pak jsou snímky, které se mohou opakovat rok co rok. Tak například koncem března - začátkem dubna dělám fotku našich šanonů s účetními doklady... ufff, tuhle hromadu (a něco dalšího navíc) jsem v posledním měsíci měla asi tak milionkrát chuť vyhodit z okna...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 31. března 2008 (den 45)

V pondělí bývají holky dlouho ve škole/školce - obě totiž mají odpoledne keramiku, na kterou chodí moc rády. Tuhle kačenku si dneska přinesla ze školy Verunka.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 30. března 2008 (den 44)

Tak aby holkám nebylo líto, že Hynek byl včera na blogu a ony ne... takhle se (všechny děti) vrhají na Zbyňka, sotva se objeví doma, zavěšují se na všechny jeho končetiny a už to začíná: "Zvedni levou ruku," volá jedno dítě. "Zvedni nozičťu," dožaduje se další. "Pravou ruku! Zvedni pravou ruku!" rozkazuje třetí... vždycky mě přitom napadá, že Zbyňkovi pořád ještě přebývá jedna končetina, takže to čtvrté dítě se nám sice nevejde do auta... ale na Zbyňka by se zavěsilo... tak třeba by nebylo úplně nereálné na něj pomýšlet... Hynek na obrázku chybí, protože Hynek byl nemocný a neschopný blbnutí...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 29. března 2008 (den 43)

Ráno jsme si vyzvedli Hynka u jedné babičky (a dědy), abychom ho i s holčinami mohli převést ke druhé babičce (a dědovi)... a odpoledne už mi máma volala, že má horečky, takže jsme si ho zase převáželi domů. Fotka je z rána, to vypadal ještě dobře.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 28. března 2008 (den 42)

Verunka se má za domácí úkol naučit tuhle roztomilou básničku:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 27. března 2008 (den 41)

Z toho věčného čučení do monitoru a probírání se papíry za účelem najít veškeré chyby v zaúčtování dokladů mě poslední dobou docela bolí oči. Dřepnout si na bobek a koukat do sedmikrásek mým očím krásně pomáhá se zklidnit :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 26. března 2008 (den 40)

Hynka si k sobě vzali Zbyňkovi rodiče, takže mám "volná" dopoledne. Už mi z těch papírů hrabe... a nejenom mně ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 25.března 2008 (den 39)

Dnešní fotka je jenom tak honem rychle cvaknutá přes sklo okna, ze kterého jsem náhodou vyhlédla od účtování. Přesně toho psa si chci vyfotit už nějaký ten rok, ale zatím jsem ho nikdy nepotkala ve chvíli, kdy jsem měla u sebe foťák a zároveň zrovna měla možnost fotit (ono třeba z autobusu nemám moc šancí rychle vytáhnout foťák a přes lidi fotit, že). Nikdy mě nenapadlo, že i psi mají své ortopedické pomůcky a už vůbec bych nevěřila, jak přirozeně se s nimi dokáží pohybovat.

S Lady jsem byla u MUDry na pětileté prohlídce. Dělala naprosto stejné úkoly, jako před víc jak dvěma lety Verča... a nevěděla si rady s naprosto stejnými úkoly :o/ Takže opět se sestřička nedočkala žádné básničky nebo písničky (MMCH Lady je po mně a věčně si sama pro sebe něco prozpěvuje... akorát v ordinaci se tváří, že vlastně vůbec žádnou nezná) a opět Lady nedokázala říct, co vidí na černobílém obrázku (nikoli na obrázku ve škále šedi, ale opravdu jenom černém a bílém) s jakýmisi kočkami za mřížemi. Posledně jsem ty příšerné staré obrázky nekomentovala, ale tentokrát jsem se neudržela a vysvětlila sestřičce, že Lady zoologickou zahradu poznat nemůže, protože (alespoň v pražské) ZOO už dneska žádné mříže nejsou. Sestra se tomu podivila, nicméně slíbila probrat s lékařkou, zda by nebylo vhodné obrázky aktualizovat. No, za necelé tři roky půjde na pětiletou prohlídku Hynek, tak jsem na tu aktualizaci zvědavá...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 24. března 2008 (den 38)

Velikonoční nástěnka u mých rodičů ve vchodě paneláku. Ty perníčky voní, až se mi sbíhají sliny a mám chuť nástěnku očesat ;o) MMCH stejně voňavá byla i vánoční nástěnka...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)