Neděle 6. dubna 2008 (den 51)

Bylo asi tak jedenáct v noci, když jsem z dětského pokoje uslyšela podivné zvuky. Myslela jsem, že některé z dětí brečí ze spaní, tak jsem šla zkontrolovat situaci... a vidím, jak Lady sedí na posteli a pobrukuje si. "Copak je, Lady?" ptám se a skláním se k ní. "Bolí tě něco?" - "Ne," odpovídá Lada. "Já si jenom dělám stíny," říká a ukazuje mi na stěně stínového kohouta. Teprve teď jsem si všimla, že v pokoji svítí lampička a dochází mi, že Lada neplakala, že si jenom povídala s postavičky ze stínů.

Došlo mi, že vlastně ještě za dnešek nemám žádnou fotku a že to jediné, co bych v tuto dobu mohla cvaknout, je hora špinavého nádobí vedle dřezu, kterou sice ještě musím zlikvidovat, ale vůbec se mi do toho nechce. Jdu si pro foťák a ptám se Lady, jestli mi ještě ukáže nějakého hezkého ptáčka, že bych si ho ráda vyfotila. Lada hluboce přemýšlí, co mi odpovědět, nicméně z horního patra palandy se bez zaváhání ozývá Verča: "Mamííí, já, já ti udělám ptáčka, jóóó?"

Co z toho vyplývá? Že je naprosto jedno, v kolik vyháním děti do postele. Stejně v ní usínají teprve tehdy, když chtějí ony samy. Jenom je mi záhadou, jak je vůbec možné, že si Verči učitelka nestěžuje na pospávání v lavici... i když... třídní schůzky jsou zrovna zítra, kdo ví, co se na nich dozvím...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)