PF 2011

Já vím, že už jsem tu pravou dobu na vystavení PF-ka zaspala. Ale já za to v podstatě nemůžu. Mně připadá, že asi musím existovat v nějakém jiném časoprostoru či co. Nemohu se zbavit pocitu, že čas kolem mne běží daleko rychleji, než čas, ve kterém ŽIJI. Já si nějak neuvědomila, že UŽ je tady další rok. Já vlastně letos i tak nějak ignoruji tu zimu kolem mne a ani mi nepřijde, že už je vlastně prosinec... teda leden. Sníh vnímám jenom tak mimoděk, dotýká se jen velmi malé části mého mozku... a když v novinách čtu o kolapsu hromadné dopravy z důvodu sněžení a nesjízdnosti silnic, tak se upřímně divím, kdeže jsou ty nesjízdné silnice a neschůdné chodníky, já si je nějak nejsem schopná uvědomit... No ale zítra jdu opět po asi třech týdnech do práce, tak opravdu už musí být začátek ledna a já tedy opravdu zaspala tu vhodnou dobu na vystavení PF-ka... ale snad se toho tolik zas až tak nestalo? Chodí sem vůbec ještě někdo, když já osobně tady nebyla už rok?

Ohlédnutí za rokem 2010 - prosinec

A zas je tu zima. Tentokrát zima bílá a kluzká... a i když zimu obecně vzato nenávidím, nějak mi ta letošní nevadí. Největším hitem prosince jsou klávesy, které Ježíšek naježil Ladě. Děti je milují... a my, rodiče, vlastně taky. Narozdíl od dětských piánek mají jeden úžasný čudlík - čudlík na ovládání hlasitosti a ten se v naší hlučné rodině fakt hodí, zvlášť když my, rodičové, milujeme ticho.

Asi bych sem tedy měla dát nějakou jejich fotku... ale já jsem nějak líná fotit. Můj milovaný Lumík totiž pomalu odumírá. Od té doby, co si ho začal půjčovat i Zbyněk (a místo do spešl brašny na foťák ho dává, kam se mu zrovna vejde), mi nějak přeskakuje můj oblíbený program (manuál) a v poslední době má taky Lumík problémy při rozpoznávání paměťových karet... takže focení probíhá tak, že buď fotím, nebo stojím a nadávám :o/ No a vypadá to, že se místo focení brzy budu moct jít tak akorát klouzat :o/

Ohlédnutí za rokem 2010 - listopad

Kdybyste věděli, jak já se těšila. Strašně hrozně moc jsem se těšila. Na listopadové představení Karla Plíhala. Bylo jasné, že na něj půjdu, i kdybych měla děti přivázat doma k topení (když je nebude mít kdo hlídat) nebo kdybych je měla celý měsíc krmit suchým chlebem (to kdybych byla zrovna bez peněz na lístky). Těšila jsem se. Hrozně moc jsem se těšila... a nakonec jsem stejně nešla, i když peníze jsem čirou náhodou zrovna měla a i hlídání by se našlo. On totiž koncert připadl zrovna na Podzimní slavnost - to je obdobně důležitá akce, jako Zahradní slavnost. Ve školce se sejdou nejenom děti školkové, ale i jejich mladší a starší sourozeni, školkáčci mají nacvičené vystoupení, kuchařky připravené občerstvení, všichni se těší na lampionový průvod a poté dovádění na noční zahradě... Plíhal je Plíhal... ale Podzimní slavnost je Podzimní slavnost ;o)



Ohlédnutí za rokem 2010 - říjen

To si tak člověk brouzdá internetem... a najednou nebrouzdá. Hádejdet, kdo překousal drátky?

Ohlédnutí za rokem 2010 - září

Září - opět začala škola. A s ní školní výlety. Například do Německa do Legolandu. No... já vím moc dobře, proč jsem s holkama nejela, na tohle tedy nemám žaludek. Zvlášť od té doby, co jsem čirým omylem v televizi viděla Nezvratný osud 3 Ale jinak zas abych tu nebyla jako úplný zbabělec, v létě cestou od moře jsme se stavovali v Bayern parku a v něm jsem zatla zuby a na některé atrakce s dětmi šla...

Ohlédnutí za rokem 2010 - srpen

A protože červencem prázdniny nekončí, tak ještě letní pokračování. Tak toto jsem zas pro změnu já - splnila jsem si sen a konečně jsem se svezla na kolotoči v Saint Tropez :o) V předchozích letech se mi to nikdy nepoštěstilo, Zbyňkovi se jízdné zdálo zbytečně drahé a co by člověk neudělal pro klid v rodině, že ano... ale tentokrát jsem se svezla společně s dětmi a nelitovala jsem :o))) Celý ten úžasný kolotoč mám na starší fotce tady.




Na další srpnové fotce je Hynek na koňském táboře coby indiánský náčelník Růžový vichr. No, na mne nekoukejte, to on si vybral oblečení, ze kterého chtěl indiánskou masku vyrobit :o/

Ohlédnutí za rokem 2010 - červenec

Červenec. Měsíc, ve kterém holčičky mizí na skautský tábor a Hynek k babičce na chatu... a my se Zbyňkem máme čas vyrazit do přírody jen tak sami, bez dětí...



Ohlédnutí za rokem 2010 - červen

Červen - čas školních vystoupení :o) A taky vysvědčení, které sem určitě doplním, jenom ho teď narychlo nemůžu v počítači najít :o/ Verunka jako třeťačka má naposledy slovní hodnocení a je jí to docela líto...




Fotka je ze školkové Zahradní slavnosti, která bývá každoročně jako rozloučení se s předškoláky. Přidám sem ještě tři roky staré video, v jehož závěru je vidět, kterak ještě ani ne dvouletý Hynek zcela spontánně zapadl mezi školkové děti :o)


A ještě bych přihodila dvě aktuální vystoupení školního sboru Táboráček. Nejsou to žádní "profíci", ve sboru se shání bez ohledu na hludební sluch všichni ti, kdo si chtějí zazpívat... a mají k dispozici i vlastní školní divadelní sál :o)

Ohlédnutí za rokem 2010 - květen

Jako květnovou fotku jsem zvolila naše morčátka. Na obrázku Fergie, Elišák a jejich miminko Ferda. Narodil se na samém konci dubna jako první dítě naší neplodné samičky... a potom následovali ještě začátkem července Skokan, v polovině září Eliška a v listopadu Bob a Bobek. Ferda s Elišákem momentálně v jedné kleci čekají, až našetřím peníze na jejich kastraci, Eliška s Ferdžínou jsou v kleci druhé, Skokan skončil ve školním chováku a Bob a Bobek si odnesl Ježíšek, aby je společně umístil pod jakýsi vánoční stromek.

Ohlédnutí za rokem 2010 - duben

V dubnu jsme (jako každý rok) byli u známých v rakouských Alpách. Bylo tam fajn - Zbyněk s holkama jezdil do výšin, kde se ještě dalo lyžovat, já s Hynkem jsme zas přímo u chaty obdivovali probouzející se přírodu. Vůbec se letošní rok povedl, já se slunila u teplého čaje a knížky, Hynek si jen tak oblečen nalehko převážel zbytky sněhu v autíčkách... Pohoda.




A přihodím ještě jednu fotku. Sice vypadá podzimně, ale je z jarního pochodu "Kudy chodil Karel IV", na který taktéž chodíváme každoročně... pokud okolnosti dovolí. Letos tedy bez holčiček, které kdesi byly se skautem, zato s Vikulí :o)

Ohlédnutí za rokem 2010 - březen

Březen - začíná být veseleji, začíná jaro :o))) Tuto jarní kytičku vyrobila Verunka pro svoj paní učitelku ze školy.

Ohlédnutí za rokem 2010 - únor

Únor - zima, zima, zima... fuj. Ve stavebnictví je málo práce, Zbyněk má tedy spoustu času pouštět si vláčky. Oceňuje to nejenom hynek, ale nově i zvědavý Elišák.

Ohlédnutí za rokem 2010 - leden

Tak máme leden 2011 a mně to nedalo a honem rychle dodělávám blog za loňský rok. Nějak mi ty fotky chyběly... ne, že bych je neměla NĚKDE v počítači, to mám... ale tady jsou tak hezky poskládané... ach, pravda, krom té většiny, co je na Rajčeti a co samovolně změnily adresu, takže už tu nejsou vidět :o/

Takže - leden. Leden je měsíc, který nemám ráda. Zima sotva začala a do jara stále daleko. Letos, loni, předloni... kdykoli. Moje lednová fotka je focená hned prvního - cestou ze silvestrovského nocležiště k nádraží. Silvetr je asi jedinou výjimkou, kdy se v zimě vyskytuji v lesích a ve skalách... nemám ráda pražský půlnoční rámus... jinak pokud nemusím, z bytu nevylezu a k vyvenčení dětí využívám Zbyňka... beztak přes zimu ve stavebnictví není tolik práce...





No a v lednu také končí školní pololetí, tak tedy vysvědčení holek (fakt si nemůžu pomoct, ale mně se ta slovní hodnocení tak líbí :o) )


Tak šťastné a veselé :o)



Nejsou fotky - blbne počítač - není fotopřáníčko Tak jenom obyčejně: šťastné a veselé :o)

A přemýšlím, jak s blogem příští rok... asi nebude. Já jsem totiž loni koncem roku začala chodit do práce. Jenom na zkrácený úvazek, žádná drasťárna... nicméně čím dál tím víc jsem vyšťavená a bez nálady. V poslední době jenom sedím před počítačem, čučím na do Happy Aquaria na Facebooku, poslouchám počítačové žbluňkání vody a sleduji plavání počítačových rybiček... a u tohoto uklidňujícího pohledu si jenom tak tiše sním o rozvodu a soudci, který mi vyrve naše tři haranty z mé milující náruče, svěří je do péče otce a já budu mít povoleno vzít je jednou měsíčně do ZOO a jinak se z dalších rodičovských povinností vyplatím pravidelně zasílanými alimenty... och, to je tak kráááásnááá představa...

Tedy, ne, že by to s dětmi začalo být nějak výrazně horší, než dřív. Ne, určitě ne. Akorát že dřív jejich výchova byla pro mne nutností, ze které jaksi není úniku... a teď jsem poznala, jak se dá krásně lehce tahle povinnost hodit na někoho jiného (jmenovitě - Zbyňka) a jak je jednoduché radši vydělávat peníze... a nemuset řešit neustálé kompetenční spory mezi haranty... nemuset poslouchat věčné stížnosti učitelek na chytré, leč lajdácké dítě... nemuset v roli drába nutit skřety uklidit si bordel v pokoji... nemuset pobíhat mezi školou, školkou a kroužky... nemuset se s dětmi prát, když jim chci ošetřit zranění způsobené jejich rozjíveností... nemuset poslouchat věčné ofrňování nad kdečím... nemuset dalších tisíc a jednu drobnost... Ale jo, zatím to dělám stále já, stejně jako dřív. Jenže dřív jsem to brala jako "prostě život", máme děti, musíme se s tím vypořádat... teď chodím do práce a vůbec, ale vůbec se mi nechce vracet se domů, nejradši bych v té práci přespala... protože doma jsem akorát tak podrážděná, bez nálady, nechce se mi vychovávat děti, nechce se mi uklízet, chci se otočit a jít zpátky do práce, tam je mi fajn...

A tak jenom sedím u stolu a sleduji počítačové rybičky v počítačové vodě... a nic se mi nechce... jenom bych si ráda koupila akvárko opravdické... i když... v něm by mi asi těžko plavali tučňáci, co? ;o)



MMCH - na FB mě najdete pod nickem Lesana Lesanová - předem varuju: nedrbu tam... ale Happy Aquarium přátelé jsou vítáni :o)
http://www.facebook.com/profile.php?ref=name&id=100000517701020

Prosinec 2009

I když prosinec sice ještě neskončil a při frekvenci jedna fotka měsíčně... a v listopadu ani to ne ... je možná poněkud předčasné dávat sem projektovku už čtyřiadvacétho ráno, tak ji sem stejně hodím. Když už jsem se tak rozjela, tak ať se zas nezabrzdím...

Lada měla ve škole Slavnost čtení... sice nemám nahrané, jak četla, ale moc se mi líbí jedna koleda, kterou nám na slavnosti zpívali. Tak, tady je:




Přidám, jak si Lady už v listopadu sama psala pohádkové knížky :oD Dalo mi hodně práce pohádky dešifrovat... v této o orangutanovi v podstatě shrnula své zážitky od moře, kdy viděla nejenom západ slunce do vln, ale též si se Zbyňkem přivstala a viděla i východ slunce z mořské hladiny...



A teď už fotku... nemám zrovna na výběr, je z druhé fotokarty a můžu si vybrat mezi vystoupením Táboráčku (školního pěveckého sboru) nebo vránou na sněhu... Tak jo, fotky se už přenesly a vyhrává fotka... z vystoupení Táboráčku, leč nikoli pěveckého sboru, ale Světlušek :o)


LIstopad 2009

Tak, a v listopadu nemám ani jednu fotku. To je tak - chcípnul mi počítač. Chcípal dlouho, pomalu, nechtěla jsem ho zbytečně trápit přenosem fotek z foťáku, což bylo něco, co nesnášel... natož pak třeba otevření Photoshopu... nebo jenom Zoneru... takže od léta mám všechny fotky na fotokartičce, přenesla jsem si opravdu jenom drobnosti, které jsem chtěla hned hodit na net... no a představte si - já tu pitomou kartičku nemůžu najít :o(

Ale ono to zas až tak nevadí, ptž největším listopadým zážitkem nebyly ani tak moje narozeniny, jako spíš že jsem po mnoha a mnoha letech vytáhla Zbyňka na Plíhalův koncert. A jak už jsem tak v časovém skluzu, tak sem jenom honem rychle okopčím svůj příspěvek z Rodiny:

(Plíhalovo) Antidepresivní okénko
Ve čtvrtek jsem se zase po dlouhé době byla podívat na Plíhalově představení. Naposledy jsem ho naživo viděla snad ještě v dobách, kdy kdysi dáááávno hrával s Petrem Freundem... zasvěcení si určitě umí spočítat, jak STRAŠNĚ DÁVNO to už je... Plíhalovy písničky se mi vždycky moc líbily, ráda je poslouchám i tehdy, když na nic a nikoho nemám náladu... bývají takové něžně hladivé :o) No i tak mě překvapilo, jak jsem vůbec mohla zapomenout, že slyšet a vidět Plíhala na pódiu - to je takové spolehlivé zcela přírodní antidepresivum ;o)

A tak mě napadlo, že i když koncert na Rodině nesprostředkuji (a konečně, písničky si můžete vytáhnout třeba na YouTube), mohla bych v tom hnusným podzimním studeným počasí s vyhlídkou na ještě hnusnější a studenější zimu přihodit alespoň pár básniček pro zlepšení nálady :o)

Na úvod bych vložila písničku, která mi teda doslova vyrazila dech, nicméně mi osvětlila, proč v kulturáku visela cedule o nevhodnosti pořadu pro děti (nahrávka je mizerná, nutno mít repráky nahlas a snažit se nesylšet šum a podobný bordel)





No a básničky už na Rodině (když vydržely doteď, tak snad už je Vrchní Mazačka nesmaže):
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=12588391

Říjen 2009

Hahaha, už jste mě tu nečekali, co? Na Štědrý den dopoledne se snažím dohnat Projekt... ale zázraky tady na blogu nečekejte...

Tipovací soutěž: copak to máme na obrázku?



Hmm, ví někdo? Jsou to svačinky, které si mé starší dítě nosí do školy. Zrovna u téhle odhaduji, že si ji mohlo nosit asi tak celý říjen Takže - to je moje říjnová fotka. Je tu jako jediná, protože... no, napíšu v listopadu, ať mám o čem psát

Kuk :o)

Halóóó... aktualizacéééé... :o) Vynasnažím se sem časem nacpat i zbývající prázdninové fotky... ale nevím. Vůbec na fotky nemám čas, navíc mi každou chvíli chcípne počítač a musím ho nechat odpočinout, jinak se při zapínání sekne :o(

Září 2009 - 1 týden (den 244-249)

1.-6. září 2009

Co bylo největším zážitkem tohoto týdne? No jasně, začala škola a my máme doma čerstvého prvňáčka :o) Na slavnostním přivítání ve škole Lady málem brečela... ale z vyučování pak odcházela rozchechtaná ;o) Na fotce deváťáci odvádí prvňáčky z vítání v divadelním sále do třídy... Lady je ta v růžovém tričku vedle slečny v růžových šatech... Nj, vítání na školním hřišti, jak jsem ho zažila s Verčou, mi přišlo lepší (ono v tom sále bylo poněkud stísněno a hlučno)... ale když oni zrovna mají rozkopaný dvorek a na hřiště se nejde dostat. MMCH Hynkovi zas pro změnu zateplují školku, takže i oni jsou bez vlastního hřiště.

Srpen 2009 (den 213-243)

V srpnu nám přibyl do rodiny další malý člen - Elišáček :o) A téměř vzápětí získal i kamarádku, Ferdží. A protože mi chcípá počítač, kdykoli na něm chci dělat cokoli složitějšího, než psát v texťáku, její fotku vám dneska nepředložím... fakt nemám nervy na věčný restarty, když se pokusím otevřít si Photoshop nebo třeba jenom Zoner editor :o/ Ty dneska přihozené tři fotky berte jako momentální maximum, jakého jsem schopna. I když Ferdží na netu svoji fotku má, chovala ji kamarádka... bohužel se ukázalo, že nemůže mít miminka (Ferdží, ne kamarádka, tedy), tak se dostala ke mně, ptž já o morčecí miminka fakt nestojím a Elišáček kamaráda/kamarádku potřebuje :o)
http://www.hobitinora.estranky.cz/clanky/morcata---samice/fergie-porcellino

I když tedy já vlastně už Ferdží na blogu měla taky, tady:
http://lesana-project365.blogspot.com/2008/08/sobota-16-srpna-2008-den-183.html


Červenec 2009 (den 182-212)

1.-31.7.2009

No jo, já vím, je už polovina září... Dobře, tak tedy Projekt 365 pojmu spíš jako Projekt 12, jinak bych se asi vůbec nehnula z místa

Červenec, to jsou prázdniny. Holky byly na skautském táboře - byly nadšené, líbilo se jim tam... nicméně Verča mi oznámila, že příští rok nepojede. V polovině tábora je totiž vedoucí přinutili vyprat si svoje prádlo a dokonce museli večer držet hlídky No jo, holka neví, že když už jsem nastoupila do normálního zaměstnání, tak přes léto na tábory prostě jezdit bude. Nechce se Skautem, pojede s Pionýrem, konečně, mně je to jedno, může si demokraticky vybrat

Největší červencový zážitek byla pro mne rodinná dovolená u moře. Pravda, dovolená byla pouze na týden, z toho celkem 4 dny na cestu tam a zpátky... ale i tak stála za to. Zbyněk nás vzal do Francie, na mé oblíbené místo nedaleko Saint Tropez, kam jsme jezdívali v dobách bez dětí. Dokonce se mi podařil i kousek téměř nevídaný - přinutila jsem Zbyňka zaplatit kemp, takže jsme s dětmi nespali pod širákem na místech pro kempování zakázaných (jako jsme dělávali za bezdětna). Nicméně tady jeho ochota pustit peníz končila, takže třeba když děti na pláži zmoženy horkem chtěly zmrzlinu, tak Zbyněk z obchodu přinesl litr mléka - je taky chlazené a vyjde levněji

Fotku do Projektu jsem vybrala z kolotoče v Saint Tropez. Učaroval mi už kdysi, i když tehdy jsem se na něj nedostala (ono v zahraničí mívá peníze pod palcem Zbyněk - daň za to, že nejsem ochotna se s kýmkoli cizím bavit prakticky ani česky, natož v cizím jazyce). Letos jsem se na něj taky nedostala... Zbyněk by mi sice jízdu zaplatil, když už jsem ho přinutila zaplatit ji dětem... ale tvářil se divně, tak jsem nakonec nešla. No, není se co divit - v návalu dobré nálady totiž dětem nasliboval zmrzlinové poháry... a pak chodil od kavárny k restauraci a všude čučel do menu a snažil se sám sebe přesvědčit, že 10 euro za pohár přeci nemůže nikdo myslet vážně (Když už děti kvílely, že bez zmrzliny co nevidět zemřou hlady a vedrem a Zbyněk stále hledal a hledal nějakou cukrárnu, kde poháry dávají nejlépe zadarmo, zatáhla jsem je na výbornou kopečkovou zmrzlinu... už ani nevím, v jaké ceně... ale cena byla přijatelná, kopečky obrovské a zmrzlina výborná).



Ten samý kolotoč, jak jsem ho vyfotila před lety... když jsem ještě mívala Practiku a nebyla líná vláčet s sebou stativ...

Červen 2009 - 5. týden (den 180-181)

29.6.-30.6.2009
Ano, a máme tu konec školního roku :o) Takže pro dnešek na foťák kašlu a jenom jsem prohnala Verči vysvědčení skenerem (a v photoshopu spojila dvě stránky do jedné... píučka se tentokrát nějak rozepsala).

Červen 2009 - 4. týden (den 173-179)

22.6.-28.6.2009
V televizi dávají Harryho Pottera... nikdy mě nijak nebral, až jednou o noční bylo v práci nějak nečekaně klidno a já ve skříni vyštrachala jeden díl, který tam kdosi kdysi zapomenul... od té doby jsem si přes Verču vypůjčila v knihovně i další díly, ptž mě knížka docela zaujala... ona tak hezky sedne k mojí depresivní náladě... však chudáček malej Harry, kterého věčně všichni nechápou a furt ho chce někdo zabít No a využila jsem příležitosti a podívala se na něj i v televizi. Kupodivu film se mnou sledoval i Hynek a dost se mu líbil, věčně ho komentoval, věčně bylo něco "hustýýý"... tento nekvalitně zachycený nadšený úžas byl z rarachů vypuštěných z klece...


A další výlet... za netopýry. Holky milují netopýry... skoro stejně, jako pandy.