Sobota 31. května 2008 (den 106)

Sláva, hurá!!! Konečně jsem se vypadli do lesa :o) A ještě větší paráda je, že v trávě kolem kolejí (není to louka, dál už jsou pole) a v tomto lesíku žije spousta zajímavých pišišvorů, kteří víceméně rádi pózují před foťákem :o) Horší už je, že foťák stávkoval a to tak, že velmi :o( Takže moje focení vypadalo zhruba takto: zahlédla jsem pavoučka (jiného pišišvora) a přiblížila se - on zpozoroval mne a dělal mrtvého brouka - foťák zcela regulérně chcípnul - já zcela ztuhlá a bez pohybu, abych pavouka nevyplašila, jenom potichoučku cedila skrz zuby nadávky foťáku - když jsem měla štěstí, vzpamatoval se dřív foťák a fotil, když jsem ho neměla vzpamatoval se dřív pavouk a zdrhnul :o/

Na druhou stranu musím přiznat, že díky těmto chvílím jsem si pořádně uvědomila, že trpělivost růže přináší a kdybych měla normálně funkční foťák, daly by se dělat super fotky, stačí na potvoráky nespěchat. A pravda taky je, že času jsem měla spoustu - Zbyněk se totiž postaral o děti a já si mohla jenom tak nerušeně chodit po lese a koukat kolem sebe a fotit :o)

Tak tady jsme byli:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 30. května 2008 (den 105)

Laděnka mi odjela na školku v přírodě...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 29. května 2008 (den 104)

Nj, jak jsem si dělala legraci, že Verča studuje základku večerně, tak už je to skutečně tady! Dneska odcházela do školy na sedmou večerní a se spacákem v ruce. Teda, povím vám: já za mlada ve škole taky občas spala... ale spacák jsem k tomu rozhodně nikdy nepotřebovala ;o)

Protože jsem doprovázela Verču sama (Hynek s Lady zůstali doma se Zbyňkem), tak jsem si po jejím odvedení dovolila ten luxus vyfotit si ploštice, aniž by mi je Hynek odchytával z předobjektivu. A jak jsem se tak před zídkou válela po zemi a hledala nejlepší úhel záběr, málem mě zašláply děti z prvních tříd, které se i s učitelkami ještě před spaním vydaly na hřiště. Verunka měla radost, že mě zase vidí :o) já už se radovala méně :o/ ále ono nakonec - co už. Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem normální...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 28. května 2008 (den 103)

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 27. května 2008 (den 102)

Dnešním velkým zážitkem pro všechny tři děti bylo sledovat mravenečka, jak si sám odtáhl mrtvou můru. Nejdřív nevěřily, že to takový prcek sám zvládne... a pak jen v úžasu valily kukadla, jak se mu dařilo...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 26. května 2008 (den 101)

Pondělí - keramika. Pro Lady poslední v letošním školním roce, takže dnešní fotka je jasná = Ladin šneček v trávě.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 25. května 2008 (den 100)

O snímku pro dnešní - stý - den jsem měla docela jasnou představu. Měli jsme být na výletě, na místě, které znám a mám ráda, takže jsem si předem promyslela několik námětů, které by mě potěšily, kdyby se mi povedly tak, abych je sem mohla šoupnout. Ale jak už jsem včera psala... no, tak aspoň jednoho pavoučka pro štěstí ;o)

A zrovna tak jsem měla představu o tom, jak tady zhodnotím mých sto dní projektu. Nějak jsem nabyla pocitu, že se to sluší. Ale vůbec se mi nechce nic psát. Tak přihodím další písničku. Sice nijak s dnešním tématem nesouvisí... ale kdysi na základce jsme si tenhle pohádkový seriál pouštěli... vždycky mi připadal takový... takový ponurý... Dneska ale zjišťuji, že se mi ty písničky v originál úpravě strašně líbí (našla jsem i novější úpravy, ale to už není ono :o/).
Njn. Крокодил, играй!



(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 24. května 2008 (den 99)

Miluji svého manžela. Největším důkazem mé lásky je fakt, že ho dosud "neznámý pachatel" neutloukl tupým předmětem

Tak například dnes jsme spolu, jenom sami dva, bez dětí, měli vyrazit přes víkend do lesa, pod širák. Termín byl už mnohokrát odkládaný, naposledy jsem takhle byli spolu na Silvestra, což už je nějaký ten pátek a od té doby do plánovaného výletu vždycky něco vleze. Děti putovaly ke tchánovcům na chatu, konečně, sami si je vyžádali, že už je neviděli celou věčnost... a já se od Zbyňka dozvěděla, že nikam nepojedeme, protože musí na jednu zakázka. Na zakázku, u které jsou zaměstnanci ochotni klidně donést neschopenku, jen aby tam nemuseli - zákazník je detailista, takže se pro něj skvěle pracuje tudíž mu nezbývá nic jiného, než vše udělat sám. Vlastně sám - on by celkem potřeboval, abych mu šla pomoct.

Ach jo. Dřív, před dětmi, jsem se Zbyňkem celkem na stavby chodila a pomáhala s fyzicky nepříliš náročnými pracemi. Tehdy jsem dělala v třísměnném provozu, takže jsme se občas doma pouze míjeli a tohle byla pro mne jedna ze šancí, jak se s ním alespoň trochu vidět. Jenže zrovna dneska celou dobu pracoval v jiné části stavby, než poslal mne :o( A zítra se pokračuje :o(

No co. Miluji svého manžela... takže dosud žije ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 23. května 2008 (den 98)

Vrata ze školy. Hmmm, představovala jsem si obrázek trochu jinak, ale co už, však díky Projektu nosím foťák stále s sebou, třeba se mi příště povede líp ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 22. května 2008 (den 97)

Já to nedělám schválně. Prostě jdu po cestě a při pohledu na trávník okolo si vzpomenu na vaše snímky foukacích pampelišek. Vytáhnu foťák a skloním se blíž, abych vůbec viděla, co fotím... a věřte-nevěřte, za paraplíčka se nožkami drží tiplice (či co to je za potvory), aby se při sexu neporoučeli dolů... No řekněte, můžu je nevyfotit?

Ještě jsem ani neskončila a už na mne pokřikují holčičky: "Mami, honéééém, páteříček! Maminka s tatínkem, to si musíš vyfotit! Pospěš si, ať ti neuletí!" No, zklamejte ty nevinné děti a nevyfoťte si jimi objevené broučky při činu...

Když tak nad tím přemýšlím, já vlastně ani nejsem šmírák... já jsem jenom nebohá oběť osudu ;o)

Pozn.: 30.4.2008 - předchozí hmyzí porno
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 21. května 2008 (den 96)

Rodičovské schůzky ve školce má Hynek moc rád - do školky se moc těší a tyhle schůzky jsou dobrou příležitostí, jak si v ní může alespoň chvíli pohrát...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 20. května 2008 (den 95)

Naše "berušcí zídka" je místem pravidelného zastavení cestou pro Verču do školy. Dneska jsem si cvakla čerstvě vylíhnutou berušku na své kukle :o)

Jak jsem si tak fotila, Hyneček si stále něco brebentil, pořád si beruškami povídal a vůbec na chvíli pusu nezavřel... až když jsem byla připravená k odchodu, všimla jsem si, že Hynek si berušky sbíral do autíčka, aby je mohl povozit :o/ (nj, ale nakonec je pustil)

Předchozí berušky:
28.4. 2008 - larva + kukla
7.5. 2008 - kukla po vylíhnutí
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 19. května 2008 (den 94)

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 18. května 2008 (den 93)

No jo, já vím, ono by se mohlo zdát, že se sem snažím postupně přestěhovat celý You Tube, ale není tomu tak. Jenom se mi nechce nic psát, ale zrovna tak se mi nechce prostě jenom tak bez řečí sem plácnout novou fotku a zmizet.

Ta dnešní není ode mne, je od Zbyňka. Měli jsme jet do lesů fotit broučky, ale lilo a lilo, tak sbalil děti a radši se svezli parní mašinkou do Lužné u Rakovníka. Mně vláčky celkem nic neříkají, takže jsem zůstala doma sama... bez foťáku... tudíž jsem ani jsem ani žádnou fotku z procházky v dešti (miluji déšť) udělat nemohla.



(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 17. května 2008 (den 92)

Hynek miluje holuby - ti jediní si s ním vždy a za všech okolností ochotně hrají na honěnou...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 16. května 2008 (den 91)

Věřte-nevěřte, ale stále nemám náladu se s vámi vybavovat. Tak alespoň další úlovek z You Tube:




(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 15. května 2008 (den 90)

Pampelišky už jsem na blogu měla (14.4.2008 a 21.4.2008) a nepochybně ještě mít budu... ale takhle je mám nejraději. Když svůj zlatý účes už nemají a bílý ještě nemají... a bílá chmíříčka jim vykukují zpod odkvétajících drdůlků... prostě jsou takové krásně rozčepýřené :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 14. května 2008 (den 89)

Ráda jenom tak koukám do mraků... ale to už jsem tu taky asi psala, co?
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 13. května 2008 (den 88)

Fakt nemám náladu se vykecávat, tak dneska jenom fotka:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 12. května 2008 (den 87)

Poslední dobou mám nějaké "dlouhé noci". Přemýšlím o problému, na který mi přes den nezbývá čas a který nutně musím co nejdřív vyřešit... jenom zatím nevím jak :o(

Po téměř osmi letech doma bych se měla vrátit do zaměstnání. A mně se strašně, ale fakt strašně, nechce. Já vlastně nemusím, můžu dál dělat účto pro manžela. Jenže - peníze z podnikání někdy jsou a jindy nejsou, finanční rezervy se Zbyňkem dělat nelze, protože pokud nutně potřebuje peníze na zakázku (což je několikrát do měsíce), je schopný rozfofrovat i Verči kapesný :o/ a já prostě potřebuji každý měsíc pravidelný příjem, který by mi přišel na účet (tedy mimo Zbyňkův dosah ;o) ) a kterým bych obratem uhradila nejnutnější náklady typu nájem, školkovné, stravné. Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že i kdybych nastoupila do svého původního zaměstnání, účto u Zbyňka mi zůstane jako bonus navíc a já akorát tak budu vzteklá na děti, protože nebudu stíhat :o/

Ach jo. Když mě se zpátky do zaměstnání tak nechce. Nebudu si moct pracovat, kdy se to bude hodit mně (třeba po nocích nebo o víkendu), nemocné děti budu muset kvůli ošetřovačce tahat po doktorech a riskovat, že chytí další bacil (dneska maximálně tak zvednu telefon a domluvím se MUDrou na dálku), budu muset spolupracovat s dalšími lidmi (když jsem si tak hezky navykla dělat si všechnu sama sólo)... Ufff. No řekněte - není to další dost dobrý důvod pro to, mít ještě čtvrté dítě (a řešení problému odložit o dalších několik let)? ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 11. května 2008 (den 86)

Fotonávod na venčení psa ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 10. května 2008 (den 85)

Krásné teplé počasí mě přesvědčilo, že bych mohla konečně doma vypnout topení a ze skříní vyházet zimní oblečení a naopak uklidit do nich lehounké hadérky letní. Jako vždy při stejné příležitosti došlo nejenom k přemisťování uskladněných věcí, ale taky k vyhazování těch už nepotřebných. A mezi nimi na hromadě skončil též šátek na nošení dětí.

Zbavovala jsem se ho s těžkých srdcem, byl to můj nejoblíbenější kus hadru, jaký jsem kdy doma měla. Pořizovala jsem si ho ještě před narozením Verči, jen tak, na občasné použití... a skutečnost byla taková, že pokud jsem nemusela, tak jsem kočár netahala. Neměly ho rády moje děti a konečně - neměla jsem ho ráda ani já. Ano, uznávám - do šátku bych nikdy nenarvala tři děti + velký nákup, to byla jedna z mála příležitostí, kdy jsem kočárek opravdu ocenila. Ale jinak... zlatý šátek :o) Dokonce i v těhotenství mi nedělalo problém nosit Lady v šátku, zato zvednout ji v golfkách a snést po schodech třeba do metra... no, tak na to mé tělo vždycky nesouhlasně zareagovalo :o(

Ten na dnešní fotce jsem měla nejradši, byl tak akorát dlouhý (pro zvědavce - 3,6 m) a odtahala jsem v něm všechny tři děti, celkem 7 let. Sotva z něj jedno děcko odrostlo, už se do něj narodilo další... Ten červený byl asi o metr delší a hodil se na složitější úvazy... používala jsem ho u Verči jako nezkušená, u Lady a Hynka už jsem se na složité úvazy vybodla, protože mě nebavilo motat se do dlouhého šátku a poradila jsem si i s kratším ;o) Ten žlutočervený byl naopak o metr kratší, jenom levná varianta čistě na "kolíbky"... a po dvou-třech použitích šel z bytu, protože ten jediný si označení "hadr" fakt zasloužil, špatně se tvaroval, hodně povoloval...

Přiznám se, že jsem chvíli bojovala s pocitem, že šátek přeci vyhodit nemůžu a chtěla jsem si ho schovat na památku... no, nakonec mé rozumnější já zvítězilo :o( a tak tedy alespoň malá fotovzpomínka na šátkové roky:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 9. května 2008 (den 84)

Tak přesně tahle vídám Hynka asi nejčastěji - ze shora na mne zhlíží, kterak mu s hrůzou v očích dávám záchranu. Stejně jako Lada s Verčou dřív lezl po výškách, než chodil, takže prolézačky miluje. Dneska se mu to nevyplatilo - z jedné z nich spadl a rozbil si hlavu :o( Rána naštěstí nebyla moc velká, takže jsme ani na pohotovost nemuseli (juj, jsem ušetřila 90 Kč... alespoň nějaká pozitivní informace :o) ), ale i tak jsem prožila krušné odpoledne - Hynek mi doma důkladně osladil, že jsem s ním po ošetření odmítla jít zpátky na hřiště a snažila se ho udržet alespoň v relativním klidu. Přeci jenom, ta rána do hlavy byla docela slušná :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 8. května 2008 (den 83)

No vida, v Projektu jedu teprve 83 dní a už se začínám rozjíždět a foťák vytahuji prakticky kdekoli... dneska jsem udělala přelomový krok a (dle doporučení z úvodních informací projektu) ho vytáhla v obchodě, kde běžně nakupuji. Tedy... jenom tam... no... přesně tam, no. Konečně, Taylor McKnight měl pravdu: všude kolem nás se najde záběr, který chce být vyfocen ;o)

Opět vložím víc, jak jednu fotku. Makro hmyzáků mě nikdy nepřestane fascinovat nově objevovanými věcmi. Tak třeba tento páteříček sněhový - není to srdíčko na zátylku roztomilé? A když už je tu to jaro... co takhle trochu páteříčkovského porna? ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Středa 7. května 2008 (den 82)

Neodolala jsem pokušení jít se podívat, jestli najdu prázdnou kuklu po vylíhnuté berušce... a našla :o) Místo, kde jsem kuklu nafotila, je prakticky vedle Verunčiný školy, takže jsme se tam zaskočili podívat po vyučování. "Naše" kukla byla prázdná... a krom ní na zídce i listech byla spousta dalších a dalších "budoucích berušek". Krásně se dalo vidět, jak kuklení vlastně probíhá. Já si ve své naivitě představovala, že se larva do něčeho nějak zamotá nebo tak něco :o) a ono ne - larva se prostě zadečkem přichytí ke kameni nebo k lístku a jak si tam tak visí, tak postupně kuklovatí a kuklovatí a stále víc se přestává podobat larvě a začíná vypadat jako kukla... až pak prd a z kukly je beruška. Měla by to být záležitost několika dní.

Chvíli jsem byla v pokušení děti třeba někam pevně přivázat, aby nenapáchaly škody a usadit se s foťákem k zídce a čekat a čekat a čekat, než z nějaké kukly poleze beruška... ale nakonec jsem tento svůj geniální nápad vzdala. Verunka mi totiž začala vyprávět, jak jí ve škole paní učitelka povídala, že mě posledně viděla, kterak tady lezu s foťákem po zemi... ehm. Co by asi tak o mne lidem vykládala poté, až bych se před zídkou utábořila s dostatečnou zásobou jídla a pití a s dětmi přivázanými u blízkého stromu? Nevím... a tak nějak to radši ani vědět nechci ;o)

Pozn. 20.5.2008 - kukla po vylíhnutí s beruškou
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Úterý 6. května 2008 (den 81)

Původně jsem chtěla vybrat nějakou fotku ze hřiště a doplnit ji povídáním o dětech, nicméně dnešní povzdechnutí jedné maminy těžko překonám:
"Místo aby byli ochočení, tak mají ochočenou mne, neřádi."
A tak tu sedím u počítače, koukám z okna do nebe a hluboce přemýšlím, jak je to vlastně s tou ochočeností...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pondělí 5. května 2008 (den 80)

Tak jsem právě na blog nacpala články a fotky za poslední skorotýden, máme jednu v noci a já mám pocit, že už nejsem schopna napsat ani souvislou větu. Tak jen stručně - ta slizká zelená ohavnost na fotce se jmenuje Sliz. V pomatení smyslů jsem ji koupila nejenom Verče, ale její nadšení zrovna pro tuhle zmrzku na mne zapůsobilo a koupila jsem ji i sobě. Fuj. Je to slizké, v puse rozplizlé, na klacíku se to klátí sem a tam... a barví to jazyk do zelena :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Neděle 4. května 2008 (den 79)

Ladu dneska chytila nějaká fotonálada, chodila po bytě s foťákem a furt něco zvěčňovala... ponejvíce poníky... tak jsem se přidala a i na mém snímku najdete dva Laděnčiný poníky - opravdového a nakresleného.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Sobota 3. května 2008 (den 78)

Snažím se přetřídit naše soukromé papíry a jde to velmi ztuha. Che, na několika různě vysokých hromádkách po skříňkách různě po pokoji mám doklady i čtyři!!! roky staré... ale za to může Zbyňkovo účetnictví, kdybych se furt nemusela hrabat ve firemních papírech, měla bych chuť třídit ty naše. Možná ;o)

Mno, a narazila jsem i na Verunčiny desky s pololetním vysvědčením, čímž jsem si vzpomněla, že jsem jedné holčině (MyLady, zdravím :o) ) slíbila ofotit, jak vypadá slovní hodnocení v praxi. Nj, kdož po mně něco chcete, musíte mne neustále uhánět, protože co neudělám hned teď okamžitě obratem, na to za pět minut zapomenu... Takže dneska si splňuji jeden restík... a splněný restík stojí za fotku do Projektu, nebo ne?

...a aby mi nenaskákaly další - děkuji všem za komentáře u sexujících broučků, jak tu, tak na FFF. Fakt jste mne potěšily, já z těch děsně se lesknoucích krovek byla na mrtvici už při focení. Že mívám přepaly na fotkách děcek, to mne ani tolik nebere, konečně, kdykoli si je můžu vyfotit znova a vůbec, nejlíp je nahnat k profíkům, ať se na fotky dá koukat. Ale u havěti mě to fakt mrzí.

Verčino pololetní vysvědčení + desky, které si na něj vyrobila. Ne, obyčejné mít nemohla, protože paní učitelka říkala, že si je mají udělat z papíru a mají si je hezky pokreslit...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Pátek 2. května 2008 (den 77)

Venku všechno krásně kvete a voní, kvítky do okolí rozprašují alergeny, sluníčko se taky činí a na kůži vytváří svědivé flekance... no, tyhle jarní radosti se tedy netýkají mne, ale mojí mámy. Já si můžu dovolit strkat foťák i čumák přímo do kytiček a jestli se mi za to kytičky jednou pomstí stejně, jako dneska mámě, tak fakt nevím :o/

Ale nejenom kytičky mě dneska těšily. Taky jsem se po delší době ponořila do hlubin You Tube a hahá, vyštrachala jsem tam jednu písničku, kterou mám moc a moc ráda, protože... no, prostě proto. Ne, že bych ji neměla doma, jasně, že mám... i když ne zrovna na videu... ale mám ohromnou radost, že když se vyskytuje na netu, můžu si ji klidně vložit sem na blog :o)




(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)

Čtvrtek 1. května 2008 (den 76)

Právě proběhla akce "Kadeřnice" - Hynek, Lada, Verča, táta, máma i já jsme si nechali upravit hlavinky :o) Snad jedině Džin se nám motal pod nohama a do křesla si k ostříhání nevylezl... To je taková naše hromadná rodinná akce, kterou vždycky z času na čas zopakujeme u jedné kadeřnice, kousek od rodičů... takové příjemně strávené odpoledne v kruhu rodinném...

A k večeru se u našich objevil i brácha s Janou a Viktorkou, takže jsem si zas mohla poňuchňat miminko :o) Brácha ho nechtěl půjčit, že prý si máme udělat svoje... ehm, a slyšela to máma a málem ji z toho vomejmali... ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)