Verča poprvé jela se skautem na výpravu. Že jí za krkem sedí Hynek, tím se nenechte zmást - Zbyněk se nějak zakoukal do mapy a prohlásil, že je děsně zvědavý na jedno místo v oblasti, kam holky jedou... takže se tak nějak pozval s nimi :o) Samo vzal s sebou i Hynka s Lady (mne ne, já byla v práci :o/). Verča zůstává až do pondělí, Zbyněk s prťaty se večer vrátil.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Lady už přestává být mrně - dneska ji vypadl první zub... ach jo, to to letí :o( To mi připomnělo, že bych si měla ve škole zjistit termín zápisu do prvních tříd, jestli mě paměť neklame, bývají v lednu, tak abych v práci stačila včas nahlásit požadavek na volno...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Dnešní den byl výjimečný - hned ráno, po příchodu do školky, jsem z Hynka údivem sedla na zadek. Přiběhl ke skříňce, rychle se svlékl, rychle oblékl, oblečení hodil na místo a utíkal do třídy. Já vím, možná si říkáte: a co je na tom jako výjimečného. No, přeci to, že se Hynek ÚPLNĚ SÁM převlékl. On totiž doteď nic takového nedělal, ani doma, ani ve školce. Prostě je zvyklý, že když dostatečně dlouho svlékání/oblékání bojkotuje, vždycky se najde někdo, kdo mu pomůže. Však má barák plný starostlivých ženských, že :o/ Ano, dodnes jsem nejasně tušila, že se určitě převlékat umí, však velký je na to dost. Ale teprve dnes jsem si své domněnky mohla ověřit v praxi ;o)
Jinak pro porovnání - holčičky se chtěly samy oblékat, sotva začaly rozum brát. Na snímku je rok a půl stará Lady, která si dokázala na hromadu vyházet oblečení ze skříňky a postupně na sebe všechno většinou vcelku šikovně navléct. Když šla krátce před třetím rokem do školky, tak neměla s oblečením žádné problémy (krom toho, že byla děsně vybíravá, co na sebe vezme a co ne)... ostatně, Verča byla to samé. Jenom Hynek se v tomhle nějak vymyká, kdyby nemusel, není oblečený vůbec a když už tedy máme potřebu ho do něčeho navlékat - tak si to máme udělat sami...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Fakt mě udivuje, kolik havěti stále ještě leze po zdech baráků... v trávě už jakou dobu nevidím ani živáčka, ale zdi stále ještě žijí bohatým pišišvořím životem. Pavouci, berušky, mouchy, vosy, můry... stále ještě je z čeho vybírat...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Tak, jako každý rok, i letos byla ve školce podzimní slavnost. Pásmo písniček a tanečků děti proložily několika svatomartinskými pranostikami, na bílém koni přijel Martin se svojí družinou a následovala část slavnosti, na kterou se moje děti nejvíce těšily - lampionový průvod.
Přímo na slavnosti jsem nenahrávala - ze zkušeností vím, že můj foťák coby kamera v těchto podmínkách je spíš nic než moc... ale moji oblíbenou písničku, na kterou se rok co rok těším :o) mi doma zazpíval Hynek... ani jsem ho nemusela moc přemlouvat:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Trocha nefalšované radosti - skákání přes kaluže :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Prší... a než courat po hřištích, tak si děti radši doma upekly a snědly mufinky...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Jak už jsem psala - v posledních letech se práce sestry přenesla od ošetřování pacientů k vyplňování neskutečného množství papírů :o/ a i z toho důvodu jsem v zaměstnání dostala svoje razítko :o) Mám z něj radost přímo dětinskou, ptž mne potěší každá sebemenší blbinka :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
No, tahle písnička sice nijak s obrázkem nesouvisí... když já ji dneska našla na You Tube... a potěšila mne :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Jak má být člověk na podzim veselý, když i ta příroda pláče (určitě stejně jako já z očekávání hnusné zimy, která se už kvapem přibližuje ke dveřím... a v některých místech na ně dokonce už i klepe...)...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Když jsem přes park odváděla Verču do školy, koukala jsem na sedmikrásky schované v popadaném listí a dostala jsem chuť si je vyfotit. Nejspíš mě tak příjemně naladilo ranní sluníčko, ptž v posledních mlžných dnech se mi obvykle moc vytahovat foťák nechce :o/ Jenže ouha - dopoledne do parku vtrhla parta od zahradníků, která jednak sesbírala spadané listí, jednak posekala trávu... takže když jsem po obědě šla pro Verču opět do školy, místo bílých kvítků na mne koukala čerstvě pokrácená zeleň :o/ Nakonec jsem našla jednu kytičku, která unikla sekacímu autíčku... rostla si, chudák, samotinká mezi lavičkami z díry v betonu. Snímek jsem cvakla jenom tak v rychlosti, ptž jsem stála v místech, kde jsem pracantům vydatně překážela... ale co, žádné neštěstí, chtěla jsem si tedy sedmikrásku vyfotit ještě jednou, až odejdou. Smůla - odpoledne byla už zašlápnutá :o((((
PS: v úterý jsem koukala, že se ještě vzpamatovala a zase si roste :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Nj, děti mám ve školce už celkem nějakých pět let, tudíž vím, kdy mi doma budou kvílet jaké písničky, které do nich v dobré víře hustí učitelky. A protože máme podzim, už nějaký ten den mi trhá uši "...listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad, zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora..."
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Když sloužím denní, vracím se domů kolem deváté večer. Vyženu haranty od MÉHO počítače, přinutím je připravit si věci na ráno, vyzvu je, nechť si v ledničce najdou něco k večeři, jestli jim táta nic nedal, jdu se osprchovat a spát. Ono totiž ranní vstávání o půl šesté mě docela zmáhá, nějak jsem mu za poslední roky odvykla :o/ No a ráno pak likviduji zbytky, které skřeti i s velkým skřeťákem zanechali na stole... dneska například kosti z makrely...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Ráno opět pršelo. Vůbec se mi nechtělo z postele, tak jsem chvíli z okna jenom tak koukala na naši lampu... ale pak jsem vstát musela, protože jsem šupajdila do práce. Po několika letech jsem opět ze skříně vytáhla deštník - ono by asi nebylo vhodné přiřítit se mezi pacienty jako zmoklá slepice :o/ Ťukání kapek mi připomínalo výlety se Zbyňkem a tulení ve spacáku pod celtou...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Dnes má svátek Silvie, a protože já se jmenuji podobně, slavím ho taky. Teda, já svátky tak nějak slavím-neslavím 
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Mně nevadí, že celý den prší, déšť já mám ráda a tohle podzimní mžení je celkem příjemné... ale moc mi vadí to pošmourno všude kolem :o(
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Vidíte, i ta sedmikráska je určitě smutná, že jí podzim svlékl šatičky... a já zas, že venku není dost světla, abych mohla fotit bez blesku :o/
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Blíží se zima, lodě musí z vody a houpajdu v loděnici mají děti obzvlášť rády...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
Nějak mě vůbec nebaví fotit. Je hnusnej podzim, všude smog a šero a když jdu do práce, vycházím za tmy a vracím se taky za tmy... naštěstí tedy nepracuji zas až tak často ;o) ... ale i tak... fakt nechápu, jak někoho může bavit fotit, když listy padají ze stromů, kytičky jsou skoro odkvetlé, všude kolem je šero a zima, brouci zalejzaj...
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
