Sobota 12. července 2008 (den 148)

Děti se Zbyňkem odfrčeli na výlet. Původně jsem chtěla jet s nimi, myslela jsem, že někam dojedeme a mezitím, co večer si Zbyněk s holčičkami vybalí spacáky, já s Hynkem se vrátíme zpátky domů. Ne, že bych měla něco proti tomu, aby malé děti spaly pod širákem, konečně Verča s námi v lese přes noc byla prvně v osmi měsících. Jenže Hynek není Verča. Nebyly mu ještě ani dva roky, a už Zbyňkovi utekl z bytu... naštěstí si toho holčičky včas všimly, takže ho odlapily v baráku u těžkých vchodových dveří, kde čekal, až kolem půjde někdo, kdo mu otevře (vzhledem k rušné silnici před barákem mě oblejvá pot z představy, že by zrovna dveře byly otevřené a zajištěné proti zavření, jak se tak někdy stává, když lidi couraj z auta do bytu a nazpátek). Mně zas minulý týden málem vystoupil na zastávce z metra, protože ho už nebavilo dál jet... Takže matky mezi vámi určitě pochopí, proč zrovna nejásám z představy, že by Hynek jenom tak ležel v noci ve spacáku a kol kolem dokola krom spících rodičů už jenom les...

Ovšem v pátek jsem při snášení golfek (obložných těžkým nákupem) ze schodů nějak blbě šlápla na kolečko, přičemž jsem si jednak málem rozbila ústa, jednak mě pak pobolívalo kolem kotníku, takže jsem fakt nebyla v rozpoložení vydat se kdovíkam ke všem čertům. Zbyněk odjel s dětmi sám a tudíž se večer neměl kdo s Hynkem vrátit domů.

Pravda je, že se mě Zbyněk snažil uklidnit víceméně pravdivým tvrzením, že zatím se přece nikdy nic nestalo... ale pravda taky je to, že on si pod pojmem "nic nestalo" přestavuje naprosto odlišné věci, než já

Nicméně uznávám právo dětí na otce a otce na děti, takže - jeli... :o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)


0 komentářů: