Vůbec se mi do Rakouska jet nechtělo a mám k tomu tři vynikající důvody:
1. nenávidím zimu a sníh (to, že letos nebyl, mě sice potěšilo, leč mou nechuť k únorovým horám nijak nesnížilo)
2. nemluvím rakousky (a co bych tedy dělala v Rakousku)
3. kdyby odjel manžel sám s dětmi, nemusela bych skoro celý týden vylézt z postele :o)
Nakonec jsem svou nechuť překonala a jela. Známí totiž mají přímo před kuchyňským oknem dvě velká krmítka pro ptáčky a mne hrozně baví jenom tak sedět u okna a krmící se opeřence sledovat. Ptáci jsou úžasní a snad s výjimkou strakapouda jim vůbec nevadí, když je člověk přímo nalepený na okenním skle. Jenom si nesmí vzít do rukou foťák, to už se jim nelíbí a rychle mizí. Ale tato drobnost mi zas až tak nevadí, ono stejně nejde pořádně fotit. Za normálním otevíracím oknem je totiž ještě jedno neotevírací sklo přidělávané speciálně přes zimu a fotit přes dvojí (umatlané, upršené a v případě otevření vnitřního okna i zamžené) okno proti obloze není nic moc. Takže cvičně cvaknu pár snímků, které pak vymažu z počítače a už se jenom kochám a kochám :o)
Snímek ptáčků nepřináším (letos se mi opět nepovedl ani jeden... ale z loňska je jakž takž koukatelný strakapoud, zvědavci klik sem), zato se můžete podívat, jak ptáky sledoval Hynek.
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)
před 2 měsíci
4 komentářů:
To je kouzelná fotka..krása! ty už musíš mít ten foťák v naprostý symbióze s tělem - pořád při sobě:-)
krásná, to okno sis objednala, co?? .-)
super fotka, super světlo....
kráása!!
a strakapoud taky pěknej!! :o))
...krásný moment...
Okomentovat