Sobota 10. května 2008 (den 85)

Krásné teplé počasí mě přesvědčilo, že bych mohla konečně doma vypnout topení a ze skříní vyházet zimní oblečení a naopak uklidit do nich lehounké hadérky letní. Jako vždy při stejné příležitosti došlo nejenom k přemisťování uskladněných věcí, ale taky k vyhazování těch už nepotřebných. A mezi nimi na hromadě skončil též šátek na nošení dětí.

Zbavovala jsem se ho s těžkých srdcem, byl to můj nejoblíbenější kus hadru, jaký jsem kdy doma měla. Pořizovala jsem si ho ještě před narozením Verči, jen tak, na občasné použití... a skutečnost byla taková, že pokud jsem nemusela, tak jsem kočár netahala. Neměly ho rády moje děti a konečně - neměla jsem ho ráda ani já. Ano, uznávám - do šátku bych nikdy nenarvala tři děti + velký nákup, to byla jedna z mála příležitostí, kdy jsem kočárek opravdu ocenila. Ale jinak... zlatý šátek :o) Dokonce i v těhotenství mi nedělalo problém nosit Lady v šátku, zato zvednout ji v golfkách a snést po schodech třeba do metra... no, tak na to mé tělo vždycky nesouhlasně zareagovalo :o(

Ten na dnešní fotce jsem měla nejradši, byl tak akorát dlouhý (pro zvědavce - 3,6 m) a odtahala jsem v něm všechny tři děti, celkem 7 let. Sotva z něj jedno děcko odrostlo, už se do něj narodilo další... Ten červený byl asi o metr delší a hodil se na složitější úvazy... používala jsem ho u Verči jako nezkušená, u Lady a Hynka už jsem se na složité úvazy vybodla, protože mě nebavilo motat se do dlouhého šátku a poradila jsem si i s kratším ;o) Ten žlutočervený byl naopak o metr kratší, jenom levná varianta čistě na "kolíbky"... a po dvou-třech použitích šel z bytu, protože ten jediný si označení "hadr" fakt zasloužil, špatně se tvaroval, hodně povoloval...

Přiznám se, že jsem chvíli bojovala s pocitem, že šátek přeci vyhodit nemůžu a chtěla jsem si ho schovat na památku... no, nakonec mé rozumnější já zvítězilo :o( a tak tedy alespoň malá fotovzpomínka na šátkové roky:
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)