Středa 20. února 2008 (foto 5)

Každý rok někdy v březnu jezdíváme ke Zbyňkovým známým do Rakous - konkrétně na jejich chalupu v Lausse. Letos jsme vyrazili už v únoru a měli jsme k tomu dva dobré důvody:
1. Verunka už chodí do školy a zrovna má jarní prázdniny
2. loni jsme nějak nestihli sníh a Zbyněk si ho chtěl mermomocí užít
Mno, měla jsem štěstí a Zbyněk smůlu - letos sníh nebyl ani v únoru :oP

Dokud nebyl pán v důchodu, míval malou firmu, která se zabývala... no, já vlastně nevím přesně, čím, ale výroba měla co do činění s prací s kovem. Například nám kdysi ukazoval jakési kovové schodiště, které bylo dílem jeho zaměstnanců. Teď už firmu nemá, nicméně na chalupě má dílnu a ta mě vždycky fascinuje tím, jak je v ní všechno hezky přehledně poskládané a nářadí je vyrovnáno hezky podle druhu a velikosti... mno, určitě by ho člověk mohl brát i popaměti po tmě ;o)

Jako dítě jsem kdysi u rodičů v zásuvce vyhrabala schované kartičky s humornými nápisy (pravda, vtip obsažený v některých z nich mi plně došel až o pár let později... např. "Máš-li starost se svým ptákem, postříkej ho Lybar lakem!") a podlouhlou růžovou kartičku s oxeroxovaným textem "Pořádek je pro blbce - inteligent ovládá chaos." jsem si oblíbila na první pohled. Chaos. Kdyby ta dílna byla moje, nářadí by nebylo systematicky poskládané, ale ležérně pohozené na několika hromadách - přičemž jen já sama bych věděla, proč třeba malý klíč mám na hromadě s velkým kladivem a vodováhou, mezitím co velký klíč leží vedle vrtačky (a běda, kdyby mi to někdo chtěl přeskládat) ;o)

Nicméně ačkoli mi chaos vyhovuje, při pohledu na pořádek vždycky blednu závistí... a tahle dílna mě navíc poňouká k focení. Už už jsem viděla snímek, na kterém jsem dokonale využila rytmus opakujících se prvků... Jo, houby s octem :o/ Přijde mi to neuvěřitelné, ale já ten rytmus na fotku dostat nedokázala, byť to bylo to první, co člověk při vstupu do dílny viděl, neustále jsem v záběru měla chaos věcí, které do snímku nepatří, ale furt mi tam lezly...

Když jsem z dílny zklamaně odcházela, všimla jsem pod strojem na vrtání jedné zapadlé spony... a to mi zpátky vrátilo optimismus a chuť do focení. No, uznejte - i v té sponě se najde jistá pravidelnost, byť ne dokonalá... a já si zase jednou uvědomila, že ne vždy je nejlepší možností fotit to, co je vidět na první pohled a co se jako první k focení samo nabízí... ;o)

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)