Pondělí 25.2. 2008 (den 10)

Po několikadenní pauze bez netu jsem nakoukla na diskuzi FFF a mezi prvními jsem viděla Dib úvahu na téma Projekt 365. Nevím, jaké konkrétní fotky jí k té úvaze vedly, ale... ale. Já sama si fotky taky dělám hlavně na zachování vzpomínek... konečně, právě proto (zatím) nejsem líná k fotkám přihodit i pár slov s okolnostmi vzniku. Ovšem chápu, že i přes moje texty čtenáři mého blogu v těch fotkách nikdy nemůžou vidět to, co v nich vidím já. Ne všechno tady řeknu - například proto, že je to pro mne naprostá samozřejmost, o které mě ani nenapadne mluvit nebo že si naopak řeknu "co je komu do toho".

Třeba zrovna ti moji dinosauři. Pro někoho to může být jenom blbnutí s hračkami, pro někoho cvičení se s prací v Photoshopu... no, prostě jenom blbinka, která se zachováním vzpomínek na ten který den v roce nemá žádný smysl. Ale pro mne to jsou oblíbené hračky mých dětí, je to vzpomínka na jejich rozzářené oči, když se vrátily od babičky a viděly, jak si maminka bez nich doma hrála :o)

Nebo kočičky. Pro mne to není jenom kus větve, pro mne je to vzpomínka, jak jsem se za deště opatrně proplétala mezi větvemi stromu a hledala ten nejhezčí záběr. Miluji déšť a miluji chvíle, kdy můžu být sama, je to pro mne hezká vzpomínka na moje momentální duševní rozpoložení. I když je to vzpomínka na to, jak jsem byla sama a bez dětí ;o)

Fotka, ke které mám vztah, ve mně vyvolá vzpomínky na okolnosti focení. Je jedno, jestli jsou na obrázku věci, kytky, brouci, děti nebo jiná havěť - jakmile mi je fotka milá, nevidím v ní jenom třeba nějakou kytku, vzpomenu si i na to, že jsem ji fotila na procházce s dětmi a že jsme všichni téměř ulehli na zem, abychom dobře viděli a radovali se, jak se květ krásně rozvíjí a že už tedy pomalu přichází jaro...

A není to tím, že v projektu jsem teprve pár dní, takže minulost je vlastně stále přítomností, vidím to i na starších fotkách, které má Zbyněk jako spořič obrazovky notebooku. Některé z fotek mi dneska už nic neříkají, ba dokonce kolikrát tápu, které z našich dětí jsme zrovna fotili. Některé jsou pro mne ale něco víc, i po letech si vybavuji, proč jsem je fotila, co se tehdy dělo nebo alespoň co jsem tehdy cítila. Sem na blog se snažím vybírat právě takové fotky, které pro mne ten náboj mají. Ať už pro ostatní vypadají jako fotky vzpomínkové... nebo jako čirý pokus o umění ;o), který nemá se vzpomínkami nic společného.

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)