Pondělí 18. února 2008 (foto 3)

Docela by mě zajímalo, jestli má autor rad z úvodního článku nějaké děti. Dost o tom pochybuji.

Zrovna hned první tip:

"Berte sebou fotoaparát opravdu všude ano, všude. Udělejte z toho zvyk. Do obchodu, kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. Jdete do kina? Pořiďte si snímek mobilem, většina z nich umí fotit."

Ha - a jak si tuto jistě dobře míněnou radu představuje v praxi? Na nějaký životem ozkoušený návod bych tedy byla moc a moc zvědavá. Třeba ten obchod. Jedním okem sleduji jedno dítě v nákupním vozíku, abych ho dokázala včas zachytit, kdyby při pokusu dosáhnout do regálů padalo na zem. Druhé oko nespustím z druhého dítěte, abych mu včas zabránila naházet mezi nákup všemožné laskominky. Třetím okem pošilhávám po třetím dítěti, protože kdyby byť jen na okamžik přestalo cítit můj umravňující pohled, začne být jak utržené ze řetězu a hrozí majetkové škody. A jsem snad marťan, aby mi na hlavě rostlo nějaké oko navíc, kterým bych zvládala koukat na display foťáku????

Ale kdyby mi někdy přeci jenom vyrostlo, asi bych si vyfotila regál s čokoládami. Miluji je, jejich sladkosti nedokáži odolat. Už jenom samotná myšlenka na čokoládu mě přinutila zvednout zadek od počítače a jít si jednu vyhrabat do skříňky se sladkostmi. Přesně tuto, mátovou Sladkou vášeň od Figara:

(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)