Sobota 24. května 2008 (den 99)

Miluji svého manžela. Největším důkazem mé lásky je fakt, že ho dosud "neznámý pachatel" neutloukl tupým předmětem

Tak například dnes jsme spolu, jenom sami dva, bez dětí, měli vyrazit přes víkend do lesa, pod širák. Termín byl už mnohokrát odkládaný, naposledy jsem takhle byli spolu na Silvestra, což už je nějaký ten pátek a od té doby do plánovaného výletu vždycky něco vleze. Děti putovaly ke tchánovcům na chatu, konečně, sami si je vyžádali, že už je neviděli celou věčnost... a já se od Zbyňka dozvěděla, že nikam nepojedeme, protože musí na jednu zakázka. Na zakázku, u které jsou zaměstnanci ochotni klidně donést neschopenku, jen aby tam nemuseli - zákazník je detailista, takže se pro něj skvěle pracuje tudíž mu nezbývá nic jiného, než vše udělat sám. Vlastně sám - on by celkem potřeboval, abych mu šla pomoct.

Ach jo. Dřív, před dětmi, jsem se Zbyňkem celkem na stavby chodila a pomáhala s fyzicky nepříliš náročnými pracemi. Tehdy jsem dělala v třísměnném provozu, takže jsme se občas doma pouze míjeli a tohle byla pro mne jedna ze šancí, jak se s ním alespoň trochu vidět. Jenže zrovna dneska celou dobu pracoval v jiné části stavby, než poslal mne :o( A zítra se pokračuje :o(

No co. Miluji svého manžela... takže dosud žije ;o)
(Po kliknutí do obrázku se fotka zvětší do nového okna.)